Maratón klub Kladno

Vzpomínka na Františka Špergla

Publikováno 31. 12. 2013

Milý Františku, poprvé jsme se potkali na jaře 1978 v cíli pochodu Do Okoře bez oře. Tehdy v Zákolanech jsem byl doslova šokovaný tím, že já mladík v plné síle jsem po pětadvaceti zvládnutých kilometrech uštvaný, zničený a Vy, ač jste celé běžel, usměvavý, v naprosté pohodě.

Ani jsem netušil, že se s Vámi začnu později více a více setkávat. Při prvních oficiálních běžeckých krůčcích v dresu Ligy stovkařů Kladno jsem ve Vás poznal onoho nadšeného svěžího pána. A co více – vy už jste byl „Pan maratónec“, který dokonce ochutnal slavný MMM v Košicích. Absolvoval jsem s Vámi mnoho pravidelných středečních výběhů, ano společných tréninků, při kterých jste se mnohdy ani nezadýchal, vyprávěl o bězích, pochodech a nás mladší hezky motivoval. Pak jste nás vzal do svého oblíbeného Údolí oddechu, kde jste měl krásnou dřevěnou chatu, seznamoval nás nejen s krásami okolí Chyňavského a Lodenického potoka, ale také s trampy, jejich životem, hudbou. To byl Váš život – skauting, tramping, přátelství, osadní táborové ohně a setkávání se stejně smýšlejícími kamarády. Turistika a běh byly Vašimi dalšími koníčky. Nezůstal jste jen u maratónu, pamatuji, jak jste dobře zvládal padesátku „Za Kladno štíhlejší“. Obdivuhodné bylo, že jste se stal doslova jedním ze tří mušketýrů, kteří odběhli všech 7 ročníků Maratónu Údolím Kačáku z Kladna do Berouna. V době, kdy jsme si běhací boty chránili jak oko v hlavě, jste býval často naší záchranou – sešil roztrhlou díru, nechal vyspravit ošoupané podrážky a my mohli naše mnohdy jediné boty zase používat. Jezdil jste s námi dobývat bratislavský Devín, znovu jste si troufl na košický maratón. V roce 1987 jste byl spolu s Vaškem Čížkem šéfem našeho skupinového přeběhu republiky a dovedl nás z Aše do Vyšného Nemeckého. Šel jste s námi do Maratón klubu Kladno a my jsme byli velice potěšeni tím, že Vás jako nejstaršího maratónce, můžeme jmenovat čestným členem. A co Vám zdraví dovolovalo, přišel jste se podívat na závod, na společnou akci. Vždy s manželkou Aničkou, která Vám byla po celý život neskutečně vřelou oporou.

Františku, děkuji za Vaše moudrá slova, za čas, který jste mi věnoval, za Vaše vyprávění i za jahůdky, které jste trhal našim dětem.

Zdeněk Kučera