Maratón klub Kladno

Maratonské zamyšlení

Publikováno 17. 10. 2013

Tak jich mám čtyřicet… Tedy ne let, ale dokončených maratonů. No nic moc, řeknete si a máte pravdu. Vždyť po 16 letech od mého prvního maratonu, to není žádná velká sláva. Jsem však spokojen, síla prožitku byla často opravdu hluboká a moc jsem si to užil.

Čas je však neúprosný a tu a tam už někde něco bolí nebo někde píchá a tak jsem se rozhodl – po zralé úvaze – skončit. No ano, končím. Končím s pomalým připisováním maratonských zářezů. Času přibývá i ubývá zároveň, myslím tedy, že už je na čase, aby mně ty maratonské čárky přibývaly poněkud častěji, než tomu bylo dosud.

Však víte, „připisování“ různých účastnických čárek mně docela jde. Je to prostě nová výzva, motivace. Vím, maraton je jiná kategorie, ale mám prostě chuť stát se tak trochu „čárkařem“ maratonským. Všechno ale záleží hlavně na zdraví, to si s pokorou plně uvědomuju. No a jak jsem dospěl k těmto pro někoho nečekaným a podivným úvahám? Myšlenou běhat víc maratony se už nějakou dobu zaobírám, teď po dobrém „Pojizeráku“ to ve mně tak nějak rychle uzrálo. No a také to byl můj třetí maraton v krátké době a jak známo, s jídlem roste chuť. Určitě pro mě bude lepší běžet častěji maraton a být mezi zajímavými lidmi, než běžet sám v tréninku nějakou dlouhou štreku. Chci být prostě u toho a znovu prožívat a vnímat tu sváteční atmosféru maratonského dne. Tak jako třeba teď v sobotu v Semilech, kde bylo opravdu krásně a všeho jsem si tam patřičně užíval. Přímo v maratonském stanu jsem popíjel svého oblíbeného předzávodního „turka“ a vnímal všechny ty bezva lidi kolem.

Bylo- li nedávné Baroko pro mě očistcem a jako že jo (Miloš je toho svědkem), byl Pojizerák jenom o radosti. Bylo radostí vidět, s jakou lehkostí si běží Pavel Hons pro svůj osobák. Bylo radostí vidět jeho teprve šestnáctiletou dceru Karolínu, běžící půlmaratón hluboko pod dvě hodiny. Vynikající půlku zaběhnul Miloš Kmuníček a v cíli pak jen tak mezi řečí prohodil: „no to je vlastně můj osobák“. Velký výkonností vzestup teď prožívá Lenka Bayerová ze sestersko-bratrského Sokola Unhošť. V sobotu sice měla kolem třicítky krizi, ale coby už zkušená ultramaratonkyně se s ní bravurně vypořádala a doběhla ve výborném čase těsně nad 3:45. I mně se dařilo a s časem pod 3:40 jsem hodně spokojen. Další maraton bych rád běžel 3. listopadu v Sosnové nebo o den později na Lipně. Třeba bude zase krásný den (bez ohledu na počasí).

Pepa Beránek