Maratón klub Kladno

Brdská stezka aneb MKK má další 3 ultramaratónce

Publikováno 13. 4. 2013

Místo konání: Mníšek pod Brdy
Délka běhu: 50 km
Datum konání: 13 dubna 2013 – sobota
Start: 08:00 Na školním hřišti za ZŠ, Nádražní 26
Startovné: 300 Kč

Suvenýr ze závodu: medaile, diplom, číslo, znak pochodu, tričko
Počasí: polojasno, start 8°C – cíl 11°C, vlhkost vzduchu 76%, západní vítr 29km/hod.
Povrch: lesní asfaltové silnice (60%), lesní a polní široké pevné cesty (40%)
Převýšení: 988 m
Oficiální čas: 4:57:49 min.

Brdská stezka – můj první oficiální ultramaraton. Tohoto závodu jsem se chystal již loni a předloni, ale až letos se mi to podařilo. Obeslal jsem mailem kamarády. Původně se nás z MK Kladno přihlásilo 6 běžců, ale nakonec se nejel ani Zdeňek Kučera ani Vašek Klos. Do Mníšku jsem cestoval společně se Soňou Rybáčkovou a s Pavlem Honsem a s Hankou Breburdovou jsme se potkali po sedmé hodině až v prostoru startu a cíle.

Stejně jako před každým závodem jsme řešili, co si na sebe obléci, protože každý z nás vnímá teplo a zimu jinak. Otužilá Hanka běžela v tričku s krátkým rukávem, ale mi ostatní jsme i vzhledem k silnému větru zvolili dvě vrstvy z toho jednu s dlouhým rukávem. Já i Soňa jsme běželi s baťůžkem. Organizace zázemí byla na velice dobré úrovni. Úschovna zavazadel fungovala na jedničku a tak jsme již 15 minut před startem byli připraveni na pořádnou nálož kilometrů :-)

V 8:00 bylo odstartováno. Závoďáci nám během pár minut zmizeli z dohledu, nebo spíše jsme je viděli daleko před sebou, jak vybíhají první kopec směrem na Řitku. První kilometry jsem se vyloženě trápil. S Pavlem a Soňou jsme byli domluveni, že poběžíme spolu, ale po prvním kilometru, jsem jim řekl, že musím běžet začátek ještě pomaleji než jsme to rozběhli. Držel jsem se asi 50–100m za nimi a byl jsem rád, že se pomalu zahřívám. Na 5km jsem již byl v pohodě a své kamarády jsem doběhl. Hanka se držela od startu stále 100–200m před námi a Soňa povídá: „Hanku předběhneme na 25.“ Nastolené tempo bylo opravdu pravidelné. První 10km jsme běželi 1:01hod. Příroda okolo byla nádherná – probouzející se jaro :-) Na některých místech se ještě držel sníh, rybníčky v okolí trasy byly zamrzlé, ale občas vykukující sluníčko jako by nás nabíjelo dobrou náladou. Zdolání druhých 10km nám zabralo přesně hodinu. A to jsme si dopřávali nejen klidné občerstvení na občerstvovacích stanicích, ale i občasné odskočení do lesa. Pavel běžel na ČČB (Čaj – čokoláda – banány). Nazval jsem tento způsob občerstvení „na opici“, protože více banánů než snědl Pavel během BS sní jenom opice :-)))) Je pravdou, že jsme se téměř celou trasu chechtali až řehtali. Ve stoupání na Stožec – nejvyšší bod závodu jsme se jen tak zeptali: „Proč vlasně ten kopec běžíme?“ a Pavel na to: „Asi proto, že to je rychlejší.“ :-))) Nebo když se mě před občerstvovačkou Pavel zeptal: „Co si dáš?“ a já na to: „Větrník a kafe.“

Na 25km jsme Hanku nepředběhli. Držela se přednámi zuby nehty. Když prý neslyšela za zády smích, tak se radovala, že nám utekla :-) Třetí 10km jsme dali opět za hodinu a na 35km jsme se konečně dostali před Hanku. A abych nezapomněl, tak se Soňa ptala Pavla vždy po 10km jak se cítí, protože jak nám Pavel vysvětlil, podle teorie Zdeňka Kučery, pokud chceš běžet něco delšího, musíš se cítit dobře na 10,20,30km :-) Pavel se cítil pořád v poho. Na občerstvovačce kolem 34km musela Soňa doplnit vodu do Camelbaku. Od nějakého 15km jsme předbíhali jednotlivé běžce, ale kolem 35–40km jich začalo rapidně přibývat. Nás předběhl poslední běžec (Němec od Kolína n/Rýnem) na 15km a pak až do cíle nikdo (zpět jsme ho předběhli na 45km). Na 40km se již Pavel necítil úplně v poho, ale to asi nikdo z nás. Mě cestou také chytla malá krizička asi na 37km. Běh v partě má tu zázračnou moc, že člověk „čerpá sílu“ od svých spoluběžců. Po překročení mety maratonu jsme začali počítat, zda stihneme zaběhnout závod pod 5 hodin. Každým dalším kilometem to vypadalo jinak: jo – ne – jo :-)) Na 45km jsme doběhli jednoho běžce, který nás „povzbudil“: Do cíle je ještě víc než 5km“, a řekl, že závod prý nemá přesně 50, ale o něco více :-( Jenže Soňa to je bojovnice – běžecký pitbull. Nasadila neuvěřitelné tempo a hnala nás jako nadmuté kozy. Za všechno hovoří čas 48 a 49km (4:28 a 4:36). Poslední kilometr se běží do kopce. Soňa nás zapojila jako vagónky a hnala se proti silnému větru a krátké, prudké asi 3 minutové přeháňce.

Před sebou jsme měli běžce asi ve vzdálenosti 20m. Do cíle doběhl před námi, ale tam nám složil poklonu za to, jakou jsme na něho uspořádali poslední 3km „štvanici“ :-)) V cíli jsme dostali kožennou medaili, Soňa ještě navíc pugét :-) Po zasloužené sprše a vyborném obědě jsme čekali na vyhlášení výsledků. Při tomto posezení a klábosení se Hanka dušovala: „Tohle už nikdy nééé“, ale když ji vyhlásili mistryní ČR v ultramaratonu v její věkové kategorii a navíc se celkově ve své kategorii umístila také na bedně, tak změnila názor. Její ohromná radost byla nakažlivá. Po vyhlášení výsledků jsme se rozloučili a všichni jsme si libovali, jak jsme příjemně prožili sobotní den :-))

Petr Švanda

Fotografie najdete zde