Maratón klub Kladno

Jak jsem čekal na Fingiho a nechal se svést

Publikováno 14. 11. 2012


Tak co, jak je to dneska? Jak si na tom? No, nejde o tréninkové dávky, ale o kila nadváhy. Ta otázka mě už skoro straší ze snu. Takhle pořád sebe se ptám a možná v souvislosti s mou běžeckotukovou teorií se ptá i jeden z kamarádů.

Ale jo, jo, máš to dnes dobrý, stejně jako to mám já dnes zlý… hnusných 74 kilo, takže nic moc a máš na to, odpovídám třeba Neumannovsky, Surově či pod hradem Křivoklátem, kde mi znovu Fingy hlavně do kopců ukázal záda. Pročpak tak často kvůli té hnusné nadváze prohrávám? A to jsem je chtěl psychicky deptat, a to hlavně koncem roku, by si nemysleli, že to budou mít v příští sezóně zadarmo. Hm, tak to tedy, ne! Drsná dieta posledních dnů, drsný režim posledních hodin, žádnej sex, žádný pivo, drsná léčba bolavého úponu, svalu, vazů, šlachy … mentality? Ano, vše je třeba podřídit cíli – na Kaštance mu to vrátím i s úroky!
Hubený a fit, připravený a odhodlán vyhlížím Fingiho s nadějí, ale i tak s obavou – vždyť mám pouhých 72,5 kilo, nebo je to přesto příliš? Mohlo by to stačit, ale také nemusí! Bude to souboj na ostří nože… ! Daří se, daří, jen Jiří tu není. Bolest ho přemohla v noze, tak porážím Frantu 53 pouze a smlsnu si i na Pepíkovi, zde o minutu dlouze. Buchtové lukulské hody nádherných ženských kaštanových osloví každého. V sále sokolovny se po všech jen zaprášilo. A já cítím, že na Dvojících zase Fingiho nemám. Kaštanové holky mne zase svedly a nalepily další tři kila. Čest jejich umění, bohužel… Ale, bylo to krásné.......­.............­.............­..!

O Lhotecké Kaštance Sláva Pilík