Maratón klub Kladno

Ohlédnutí za 32. ročníkem běhu O Krušovický soudek

Publikováno 2. 5. 2012

Místo konání: Stochov – Krušovice
Délka běhu: 20 km
Datum konání: 29. dubna 2012 – neděle
Start: 9:30 Stochov – U památného dubu
Startovné: 100 Kč

Suvenýr za závodu: oficiální tričko závodu
Počasí: start skoro jasno, 22°C, vlhkost vzd. 41%, jihovýchodní vítr 14 km/hod, cíl skoro jasno 28°C, vlhkost vzd. 41%, jihovýchodní vítr 16 km/hod
Povrch: lesní, polní cesty a silnice asfalt
Převýšení: 247 m
Výsledek: v kategorii 40 – 49: 14 z 36; celkově: 52 z 207 (doběhlo 203);
Oficiální čas: 1:38:02 min.

Již od půlmaratónu v Praze, což byl můj první letošní běh delší než 20 km, jsem se těšil na poslední víkend v dubnu, kdy se tradičně běží ze Stochova do Krušovic. Na třídních schůzkách běžecké školy Miloše Škorpila jsem se o tomto závodu zmínil u našeho stolu a nakonec jsme se zde sešli s Pavlem Zámostným, který se ke mně hned po příjezdu hlásil :-). Moje běžecká příprava tento rok pokulhává. Sice pomalu a jistě každý měsíc přidávám běžecké dny, ale při bězích nad 10km se noha stále ozývá :-( Proto jsem měl ze Soudku docela „vítr“. Zaprvé není to běh po rovině a rovném povrchu ba právě naopak – o kopečky, bláto či kořeny na celé trase není nouze:-). Snad i proto mě tento závod loni chytil za srdce a na letošní ročník jsem si nemohl nechat ujít.

V sobotu před závodem jsem chtěl odpočívat, ale udělalo se neskutečně krásné počasí a tak jsem se rozhodl navečer prohnat in-line brusle, aby v nich nejezdili jen pavouci. Nebylo to šťastné rozhodnutí:-( Bohužel někteří naši méně přizpůsobivý spoluobčané si myslí, že jim patří svět a pletou si in-line dráhu s promenádou, kde chodí ve skupinách po 10 i více lidí, dva kočárky vedle sebe a v klidu se baví bez ohledu na to co se na dráze děje. Stačil jsem zabrzdit, ale abych nesmetl jedno dítě, tak jsem raději skočil mimo dráhu a ramenem narazil do stromu. V tu chvíli to nevypadalo nijak zle, ale večer jsem již nemohl zvednout ruku:-((((. S problémy jsem si zabalil věci a rozhodl se jít spát. Masáž a namazání Voltarenem mi trošku ulevilo od bolesti, ale i tak jsem toho v noci moc nenaspal. V neděli jsem byl již před 6 hodinou vzhůru a tak jsem se rozhodl v klidu nasnídat. Ovesná kaše s banánem a medem mi moc chutnala. Jak jsem letos moc nezávodil, tak už jsem docela zapomněl, jak fantasticky tahle kombinace chutná :-))) Před odjezdem namíchat pití a Regener, naposledy zkontrolovat běžecké věci a ještě jednou namazat rameno – poté už nastal čas vyrazit do Stochova. Nikam jsem nepospíchal, Stochov je doslova za rohem a v ½ 9 jsem již předával vyplněnou přihlášku na závod při registraci :-)) Dostal jsem číslo 25. Říkal jsem si: „Kdo mi asi „vyfoukl“ 21?" Byl to Pavel Zámostný :-)))))), který správně podotkl: „Měl jsi přijet o něco dříve“ :-)) Nálada při registraci byla vynikající. Potkávali se zde staří známí z blízka i z daleka, halasu bylo všude dost a bylo vidět, že se všichni doslova třesou na to, až se vyběhne. Rád jsem se zase potkal s Rišou Balászem a Mírou Molcarem, se kterými jsme běželi i minulý týden na Mědník. Převléknutí do běžeckého bylo otázkou chvilky. Připravil jsem si běžecký pás s pitím a ignoroval jsem vtipné poznámky kamarádů, že přeci neběžíme ultra na Sahaře. Nenechávám nic náhodě a namíchané pití se mi nakonec hodilo – celých 7dcl jsem během závodu vypil. Chvíli před startem jsem se šel trošku proběhnout, protáhnout a snažil ještě nafotit pár fotek. Venku již bylo nedýchatelně, ale sluníčko naštěstí občas skryla vysoká oblačnost. Ne že by to ubralo na teplotě vzduchu, ale alespoň do běžců tolik nepražilo. Těsně před startem Vašek Čížek avizoval chvilku zdržení, protože na závod přijel rekordní počet běžců a běžkyň. S počtem 207 účastníků pořadatelé nepočítali, ale s „problémem“ s poprali se ctí :-) a přehledem. Někteří závodníci sice běželi s číslem napsaným propiskou na kusu papíru, ale komu by taková drobnost vadila, když ho čeká krásný 20km trail :-) Nakonec bylo bez nějakého velkého zdržení odstartováno.

Pustil jsem se s chutí do běhu ze zadních pozic :-) Můj plán byl začít pomaleji a po 10km pokud bude noha OK, tak trošku přidat a po 15km do toho již jít naplno. Další součástí plánu bylo vkládat po 20 minutách běhu jednu minutu svižné chůze. Byl jsem si vědom, že konec bude asi těžký – Velký Louštín dokáže člověku dát pořádně do těla, ale chtěl jsem si běh užívat co nejdéle. Strategie byla naplánována skvěle :-))))) Po vyběhnutí ze Stochova jsem měl před sebou dlouhého běžeckého hada a spoustu známých a kamarádů. Tak že jsem vždy někoho doběhl, prohodil pár slov – většinou to byl monolog, protože všichni (asi kromě mě) byli již od začátku plně soustředěni na závod :-) Tak to šlo celých 10km. Užíval jsem si běh, užíval jsem si pohodu až moc krásného počasí a blízkost ostatních stejně „postižených“ lidí, kteří se dokáží radovat z pohybu.Po 20 minutách přišla první chodecká vložka a vyšla mi zrovna na kopeček, tak že všichni kolem mě běželi a mysleli si, že už nemůžu :-))))))) V klidu jsem se nechal předběhnout a po minutě jsem se zase rozběhl. Úseky po silnici byly náročné, protože tam se teplota výrazně zvyšovala vlivem rozpáleného asfaltu. O to víc jsem si užíval běh po lesních cestách. Najednou jsem se podíval na hodinky a další 20minutovka běhu byla za mnou. Tentokrát mě předběhli Zdeněk Kučera a Sláva Pilík, kamarádi z MKK. Když jsem je zase po chvilce předbíhal, tak jsem jim vysvětlil, že chůze byla v plánu a že mě naštěstí noha nebolí :-) Až do 1 hodiny běhu jsem udržoval tepovku v rozmezí 160–164 tepů. Třetí chodecká vložka mi vyšla zase do kopce, tentokrát po silnici a z toho jsem moc radost neměl – minuta se zdála strašně dlouhá. Využil jsem ji k vycucání tablety Carbonexu. Začal jsem pomalu přidávat a za chvíli jsem byl na jediné občerstvovací stanici (tedy pokud jste si nenesli svou vlastní :-)))). Jeden kelímek s vodou jsem vypil a druhý posloužil na ochlazení hlavy, zátylku a předloktí. Poslední chodeckou vložku jsem zařadil již po 15 minutách. Poslední 2 km trasy závodu jsou totiž seběh a tak jsem si říkal, že posledních 30 minut už bude „v pohodě“. Chvíli po občerstvovačce jsem před sebou uviděl výrazné tričko Jakuba Beránka. Bylo na něm vidět že toho má dost. Začátek rozběhl hodně rychle. Zeptal jsem se ho, zda nechce napít, ale odmítl, tak jsem pokračoval dál směrem „do veršku, kde je cesta samý štěrk a kamení“ jak se praví v jedné české pohádce :-)) Postupně jsem dobíhal další závodníky, ale nebyl mezi nimi nikdo z mých známých. Tepovka se vyšplhala na 174 a dolu už se ji nechtělo. S jedním běžcem jsem se dal do hovoru, protože jsem si všiml, že má hodinky s GPS. Říkal, že nám schází do cíle 2,5km a běžíme tempem kolem 5 minut na kilometr. Pak prohlásil: „Ta rovinka je nekonečná“ a já na to: No to je, ale nejhorší je, že vede stále do kopce“ :-) V tu chvíli jsem si vzpomněl na Leonu a její „neviditelné kopce“ :-)))))))) Začal jsem se usmívat a vydrželo mi to až do cíle :-). Je pravdou, že jak se delší strmější svah trošku narovná a běží se lépe, tak už je to „rovinka“ Seběh z Louštína je fakt hustej! Našlápl jsem naplno a za 8:10 jsem byl v cíli. Měl jsem strach, abych si v některých fázích nenabil hubu a tak jsem i brzdil, zvláště když jsem se velkým obloukem vyhýbal dvěma jezdcům na koních (nechtěl jsem koně splašit tím, jak jsem hekal námahou:-))) V Krušovicích, těsně před cílem již bylo spousta lidí, kteří suprově povzbuzovali dobíhající závodníky. Karel Kozel stihl povzbuzovat i fotit najednou. V cíli jsem se musel hned napít a šel jsem vyměnit číslo za tričko. Protože závodníků bylo letos více než pořadatelé předpokládali, tak se členové MK Kladno zapsali na seznam a trička dostanou později, aby mohli být odměněni ostatní běžci, kteří jak by řekl Miloš Kmuníček, nejsou „domací“ :-)

Po vysprchování už následovalo tradiční posezení. „After party“ se letos opět vydařila. Krušovické pivo teklo proudem a občerstvení přišlo všem vhod. Auto jsem měl zaparkované na Stochově a tak jsem si dal 4 nealko piva, abych doplnil ionty :-) a mohl i řídit. Fotil jsem známé i neznámé a čekal na vyhlášení výsledů. Teplota dosahovala 30°C ve stínu a tak nikomu nevadilo, že se čekalo chvilku déle. Atmosféra byla příjemně uvolněná a přátelská. Po vyhlášení výsledků hodně lidí nastoupilo do připraveného autobusu, který nás dopravil na vlak, autobus či k autu do Stochova. V autě bylo nedýchatelně a tak jsem chvíli počkal s otevřenými dveřmi až mírný vánek tu saunu trošku vyfouká. Když jsem jel kolem autobusové zastávky, tak jsem uviděl Alici Procházkovou s Mírou Urbancem, jak hledají nějaký spoj. Slovo dalo slovo a za chvíli jsme již společně frčeli směr Kladno – Rozdělov. Doma jsem byl před 3 hodinou a s chutí jsem se pustil do těstovin, které byly k obědu.

Den se vydařil po všech směrech :-) díky organizátorům, sponzorům, běžcům i počasí. Jediné co mi odpoledne trošku zkazilo náladu, byl fakt, že když jsem dával běžecké věci do pračky, tak jsem přišel na to, že jsem opět ztratil své oblíbené černé běžecké boxerky značky X-bionic :-((((( Po Slánských bězích se našly, teď už nevím, nevím. Prý v cíli po odjezdu autobusu vyhlašovali ztráty a nálezy, a někdo je společně s nějakým černým tričkem bral, tak snad……. se někde objeví :-))) Večer jsem ještě vyjezdil únavu z nohou na bruslích a poté už hurá odpočívat.

Nám všem, co jsme tomuto běhu propadli, nezbývá nic jiného, než čekat další rok a ve zdraví se vrátit na již 33. ročník.

Petr Švanda