Maratón klub Kladno

Miloš Kmuníček na Hawaii

Publikováno 19. 12. 2011
11.12. se konal již 39. ročník Honolulu marathonu. V letech minulých tam z Maratón klubu Kladno již dvě výpravy byly (Láda Tlustý a Ivo Domanský s naším pražským kamarádem Pepou Hlusičkou a nedávno Franta Tůma, Honza Flídr a Rudla Kusebouch). Tak mě kluci inspirovali a letos jsem se až do vod Pacifických na Hawaii vydal také.
Fotografie zde a zde

Z poznámek pořízených již na Hawaji jsem teď po návratu sepsal poněkud delší „elaborát“, kterým celým nechci zaplevelovat klubové stránky, případní zájemci nechť odskočí na: http://www.ctvrtmaraton.estranky.cz/…/hawaii.html také se budu snažit dát v rozumném čase na čtvrtmaratonské stránky pár fotek nebo odkaz na Rajče s nějakým foto výběrem

Zájemci o další info se mohou podívat na web maratonu: http://www.honolulumarathon.org/?…

Následujících pár řádek je část z toho celého povídání o Hawaji a vlastně v souvislosti s maratonem pokus o odpověď na otázku: tak jaký to bylo?

K samotnému maratonu. Rozběhl jsem to opatrně a stejně tak opatrně doběhl… no a mezitím byl docela slušnej protivítr. Žádná dešťovka (jako přeháňka) a jak se rozednilo, což bylo asi dvě hodiny po startu (startuje za tmy v 5:00 ráno), bylo pod mrakem, takže žádná výheň. Tak jako teplo tu je, ale řekl bych, že letošní Kladenskej maraton byl teplejší. Nebo se mi to zdá díky tomu, že jsem ho pálil rychlejc. Taky tady je ta jiná vlhkost, zkrátka jiné povětří, než jsme zvyklí, ale běžet se to dá „normálně“. Třeba do hicu, co jsme byli v roce 2006 na Mittelrhein maratonu v Německu, to tady má daleko. Tam to bylo to „kontinentální“ horko, to přímořský není tak suchý. Jistě záleží jak komu co sedne, mě se tady běželo dobře. Ke konci, tak těch obvyklých 5 kilometrů, mi tak jako tuhly stehna, ale pořád jsem to trochu točil. Znám horší doběhy a je to vždycky o tom, co má člověk za sebou v přípravě. Já od září snížil kilometráž a běhal kratší dištance… no zase se snahou je zrychlit. A tohle je samozřejmě maratonská turistika. Taky je tam nějakej ten kopeček, sice žádnej zázrak, dolů sice pomůže… ale nahoru holt né. Takže jsem se dostal pod 3:28 a jsem spokojenej.

Jakub Hurych