Maratón klub Kladno

Petr Švanda THE GREAT IRELAND RUN

Publikováno 11. 5. 2010

Místo konání: Dublin (Irsko)
Délka běhu: 10 km
Datum konání: 18. dubna 2010 – neděle
Start: 13:05, The Phoenix Park – Chesterfield Avenue
Startovné: 29 Euro

Suvenýr za závodu: Medaile, tričko a číslo;
Počasí: polojasno, 10°C, západní vítr 1 km/h
Povrch: asfalt
Výsledek: celkově: 396 z 11000 p­řihlášených (Doběhlo 8243); v kategorii MM40–45: 44 z 511
Oficiální čas: 41:14min. 

Běžecký závod na 10km v Irsku? Sen nebo skutečnost? Teď již bohužel minulost. Ale vše pěkně po pořádku. 

Když jsem se v polovině března dozvěděl, že celý duben strávím pracovně v Irsku, tak mi z počátku bylo líto, že se nebudu moci zúčastnit Vinařského půlmaratónu v Pardubicích a Běhu O Krušovický soudek, ale záhy jsem na internetu objevil zmínku o běhu „The Great Ireland Run“, který se koná každoročně v Dublinu. Nelenil jsem a ještě týž den putovala on-line přihláška do Irska. 

V pátek 16. dubna jsem se vydal autobusem do Dublinu, kam jsem dorazil po téměř pětihodinové cestě a to hlavně díky silnému provozu v hlavním městě Irska. Sestra mě vyzvedla na letišti, hodnou chvíli jsme hledali v nákupní zóně obchod, kde bylo možné vyzvednout si „race pack“ s číslem a tričkem, ale zato večer jsme poseděli v pravé Irské hospůdce s živou hudbou. 

Sobotu 17. dubna jsem strávil cestováním po blízkém okolí Dublinu. Návštěva Newgrange (megalitické stavby, která byla postavena asi 3 200 let př. n. l. Je o 600 let starší než egyptské pyramidy a o tisíc let starší než slavné Stonehenge) a hradu Trim (je to největší anglonormanský hrad v Irsku a točil se tu film Statečné srdce Mela Gibsona) mě i díky slunečnému a na Irsko nebývale teplému počasí příjemně naladila na nadcházející nedělní závod. Ještě večer po návratu z výletu mě kamarád žijící v Dublinu přemluvil, ať se jdu s ním lehce proběhnout. A tak jsme absolvovali v přátelském hovoru lehce poklusávajíce 5 koleček v malém parku ve čtvrti Finglas – celkem 4,5 km. 

V neděli 18. dubna ráno jsem byl po probuzení nezvykle nervózní. Možná to bylo změnou tlaku. Počasí se přes noc změnilo a většinu nebe zakrývaly mraky. Po snídani jsme se společně s mojí sestrou a její kamarádkou svezli městskou linkou do centra Dublinu a odtud k jedné z bran do Phoenix parku. Příjemná procházka od autobusové zastávky do prostoru startu a cíle nás na chvíli zahřála, protože teplota vzduchu se ráno pohybovala kolem 0°C a v 11 hodin byla stále kolem 5 – 7°C. 

Při příchodu na shromaždiště jsme se dozvěděli, že start závodu, který byl plánovaný na 13:05, byl posunut na 13:30 a tak jsme měli dostatek času na namalování české vlaječky na tváře. Dav lidí kolem stratu se s přibývajícím časem zvětšoval a my jsme se zájmem sledovali startovní čísla vyhotovené v různých barvách, kde barvy označovaly jednotlivé správní celky v Irsku (County). Protože jsem již předem věděl, že budu ubytován v Corku, tak jsem se přihlásil a závodil za Cork County, které má mimochodem stejné barvy jako klub mého srdce v hokeji – Pardubice. Kolem třinácté hodiny začalo skrz mraky prosvítat sluníčko a teplota se pomalu blížila k 10°C. To mě však neodradilo od mého záměru ponechat si na běh triko s dlouhým rukávem a na vrchu tričko s číslem. Jak se blížil čas startu, tak se lidé rozptýlení po obrovské ploše Phoenix parku pomalu kupili v prostoru startu. Ovšem na to, že bylo přihlášeno kolem 11.000 běžců, nevznikly nikde žádné velké tlačenice. Opravdu si nedovedu představit srovnatelný počet běžců například při běhu Tesco Grand Prix Praha. To by byla jiná tlačenice. 

V 13:30 bylo odstartováno a já jsem proběhl za 24s startovní bránou. Sluníčko už v tu dobu svítilo celkem intenzivně a umocňovalo tak pohled na kroutícího se hada běžců. Na prvním kilometru jsem se při pohledu na hodinky docela „zhrozil“. Km za 4:14 je na mé poměry hodně rychlý. Běželo se mi ale dobře a tak jsem pokračoval v nastoleném tempu. Když jsem měl na 5km a nejnižším bodu trati čas 20:14, začal jsem si v duchu říkat, že by se mi konečně mohlo podařit zaběhnout 10km pod 45 minut. Druhá půlka trati byla spíše do kopce a tak jsem počítal s postupným zpomalováním nastoleného tempa. V té době se sluníčko schovalo za mraky a jako naschvál začal foukat slabý vítr proti běžcům. Pohled na hodinky na osmém km mě více než potěšil, protože jsem 8km pod 33 minut ještě v životě nedal. 

Nakonec jsem v cíli dosáhl oficiálního času 41:14 min., což je můj osobní rekord. V cíli jsem byl opravdu šťastný a to nejen z dosaženého času, ale i z krásného pocitu běhu v úplně cizím ale velice přátelském prostředí. Co si více přát? Snad jen více takových běžeckých zážitků, i když se musím smířit s faktem, že ne vždy se mi podaří překonat osobní rekord o více než 4 minuty. 

Petr Švanda