Maratón klub Kladno

Lhotecká Kaštanka 2009

Publikováno 15. 11. 2009
Vážené čtenářky, vážení čtenáři, (milí hosté), kdo letos ve Lhotě vyhrál, to my účastníci víme z vyhlášení výsledků a všichni zájemci, přítomní i nepřítomní, se s nimi jistě seznámí na stránkách Maratón klubu. A psát jaké bylo počasí není zas tak dramatické. A že patří poděkovat organizátorovi Karlovi Kozlovi a místním lhoteckým, je samozřejmé.

O čem se však chci zmínit, když se dnes za Kaštankou ohlédnu, je taková naprosto normální pěkná nálada. Setkání se známými lidmi, co nás spojuje to něco stejného. Představuju si, že když se sejdou sběratelé kaktusů, akvaristi nebo třeba šumaři ke společnému muzicírování, tak se na sebe podobně jako my usmívají s pocitem, že teď nechali doma nebo v práci ty neodpáratelné všední starosti, nemyslíme na nezaplacené inkaso nebo na špatnou náladu šéfa. Kdo se jak s kým blíž zná, prohodíme pár slov, s Benem specielně pár hřejivých, laskavých jízlivostí. Každý brumlá, jak mu to nejde, neběhá, abychom se hned po startu zahltili všichni bez rozdílu tempem na hranici každý podle svých možností. To znamená, že relativně to všichni běžíme stejně, akorát že máme různé časy. Ale to co chci vypíchnout, je ta pohoda, co na mě dejchla, před i po závodě, vychutnával jsem si po doběhu pomalý výklus a nějak si přál, abych si takhle mohl běžet dlouho… Na závod se těšíme, pak to krásně protrpíme s funěním a hekáním, ale ten masochismus spouští ty čůrky adrenalinu, který – ruku na srdce – kde jinde si ty drogy legálně a jaksi normálně opatřit. Pak si užíváme, že už to máme za sebou, trochu si to výklusem prodloužíme – abychom se z toho adrenalinového opojení vzpamatovali a hlavně se podvědomě těšíme, že se druhý den půjdeme sami jen tak vyklusat, a pak přes týden taky tu a tam vyběhneme, proložíme to trochou nějaké té rychlosti, abychom další víkend měli pocit, že jsme pro to, abychom třeba porazili kamaráda, se kterým bojujeme, udělali všechno, jak se píše v chytrých tréninkových manuálech. Popovídal jsem si s Vaškem Čížkem o organizaci Krušovického soudku, že mu s tím pomůžu, tedy že k němu půjdu do učení (jako elév), s Pavlem Nedvědem jsme probrali témata, jak se dříve říkalo zajímající obě strany, potkal jsem se s Kropim, Vaškem Klosem, Kratinovými, samozřejmě s kamarády nejblžšími, Ládou Tlustým a Frantou Tůmou. Dokonce přímo při běhu jsem se dost zadýchaně, a tedy přerývaně zapovídal s Pepou Beránkem, když jsem je s mladým Tomem Pucholtem doběhl. Chvíli jsem se za nimi vezl a nechal si jak cyklista v háku rozrážet vzduch, ale mé přání, aby za mě jeden z nich dejchal a druhej točil nohama, neakceptovali, tak jsem jim uraženě o kousek utekl. Zkrátka pohoda. A tak je to přece dycky.

Fotgrafie od Vladimíra Dlouhého najdete na:
http://dlorce.rajce.idnes.cz/…ka_Kastanka/

Jakub Hurych