Maratón klub Kladno

logo

Prognózy a diagnózy

Publikováno 9. 11. 2008
Jak si tak probírám běžecký program podzimu, vybavuje se mi ten sál za hospodou, kde se převlíkáme před Kaštankou ve Lhotě. Tak jaký to bude? Ben si bude samozřejmě stěžovat, že se mu v tom sychravém počasí špatně dýchá: „nevím, zda to vůbec přežiju, ještě ráno jsem váhal jestli mám jet“.

Po závodě obvykle dodává: „myslel jsem že umřu“. Láda jako obvykle bude rozhlašovat, že to je to poslední, co běží: „už pojedu jen na Jungfrau“. Prodá boty a na jaře už nezaseje: „ale Franto, zejtra jako obvykle v devět, pudem k Jánu, dáme dvacku a pak uvidíme“. No a když už jsem u toho Franty, tak ten má teď ty kolena, ale navíc zrovna včera měli rodinnou oslavu: „to víš, že jsem všechno ochutnal… no a ty žloutkový řezy taky… ale kdo s tím má teď běhat?“ Vašek Klosík jako vždycky vysvětlí, že vůbec neběhá, maximálně dvakrát v týdnu, nemá čas, buď vybírá brambory nebo veze mák do výkupu… a pak běží tak 3:30 na kilometr: “no já už ke konci nemoh´, myslel jsem, že budu muset zastavit, vůbec mě to nejde“. A jde si na bednu pro flašku hned za Pepou Poduchou. Ten si stěžuje jak kdy. Teď se rozbíhá s tím bolavým svalem pod zadkem, snad to bude dobrý: “no ta kilometráž chybí“. Nevím jak chybí, když jí nepotřebuje. Druhej Pepa Krušovickej sice letos chvíli lavíroval s lýtkem, ale Chodbu dal v pohodě,… stejně bude říkat: „dneska to pudu vopatrně“. Ale to jen do okamžiku, než začne závodit s Pavlem Břízou. Ten, pravda, moc nebrblá. Lucka dokonce kolem sebe šířívává něco jako pozitivní náladu: “… to bylo super“. Ono jít z noční na Chodbovej maratón a zpět na další noční…, to bez životního optimismu moc nejde, zvlášť když jí na ARO přivezou někoho v ještě zbědovanějším stavu než je po Chodbě sama… ale to píšu jen pod dojmem, že jsem ty schody na Chodbovém viděl a představuju si sebe, jak bych se cítil, Lucka po vysprchování vypadala, že může jít tancovat. Vašek Honsík měl delší patálii s bolavým palcem na noze, teď na Chodbě to zase bolelo, ale před čtrnácti dny jsem jej potkal na Lapáku a metelil to v tempu, kterým já jen pár metrů finišuju. Takže pokud Kaštanku poběží, nebudu se divit, že běží rychle. No a Rudlové? K těm se dá říci, že „už“ si nestěžují. Jak se jim blíží ta sedmdesátka, tak jakoby na všechny neduhy rezignovali a prostě a zkrátka běhají. Stýbikovi se sice neohýbají nohy jak by měly a Fousovi otíká chodidlo, bolí kolena a…a rádi o tom krátce pohovoří, ale je z nich cítit něco jako tu „filosofickou vyrovnanost“ výstižně charakterizovanou Fousáčovou oblíbenou odpovědí na otázku: Jak se cítíš? “no eště žiju“. Zdeněk Kučera si sice také moc nestěžuje, ale když nemá rýmu, kašel nebo odpolední, tak se necítí ve své kůži. Nejlíp se mu běží s lehkým nastydnutím alespoň na mě to dělá takovej dojem… a s tou odpolední – jak jsem to myslel?… ani vlastně nevím, ale občas se na ní vymlouvá, tak mi připadlo, že to sem patří…)

Mladej Tlusťoch, teda Honza, si taky málo stěžuje, jedině snad jak se teď oženil, že by si stěžoval na manželku, ale to je ještě asi brzo. A Lánskej Honza jako vždycky zakroutí hlavou a utrousí: „pořád to není ono“, ale co zase začal běhat poté, co mu ruplo v koleně a nechal do něj říznout doktory, tak se pořád zlepšuje. Štěpána Buštů brzdí pes, se kterým chodí běhat. Po třiceti kilometrech by si Štěpán ještě kolečko přidal, ale pes už nemůže, tak mu ta kilometráž tak nepřibývá. Taky Metoda nepamatuju, že by si stýskal na to či ono. Lítá v práci i na závodech. Jestli mu nedělá dobře ten řidší vzduch v těch vejškách. On má vlastně každou chvíli podmínky jak na vysokohorským soustředění. (Navrhnu, aby se mu výsledný čas na závodech násobil nějakým koeficientem a ten jeho vysokohorskej doping se tak srovnal. Nejspíš takovej návrh neprojde, ale v každý partě je nějakej potížista co navrhuje blbosti, ztěžuje si a je zkrátka protivnej, nehorší je, když si myslí, že je vtipnej… tak v maratonklubu proč bych tím provokatérem nebyl já? Nějak se mi nedaří s tím u sebe něco udělat, asi proto, že s tím nic moc dělat nechci, funguje to ňák samo.)

Pavel Nedvěd nás jako obvykle seznámí s tím, jak …: “jsem ještě vyřízenej z minulého týdne, to jsem se zavařil“,… má to z toho, jak s Hankou objíždí behejcomácký pohárový závody a nemá čas na regeneraci, když jenom „našich“ závodů je 27 za rok. Fingi poslední dobou maká, zlepšuje se, tak co by žehral: „jen jestli jsem si dost odpočinul“. Kropi měl období, kdy pod vidinou běžeckého zrychlení nepil pivo…, to už ho snad přešlo. Pavel Vinšík běhá a ladí formu, když mu do toho nepřijde nestandardní pracovní povinnost, veletrh, kde prý celý den stojí u stánku jako vystavovatel. Musím mu poradit ať si sedne, bude víc odpočatej.

Samozřejmě na Kaštance budou další a další, kteří si před startem budou sdělovat, jak jsou na tom špatně. Tady jsem se otřel jen o ty některé, kteří se mi zrovna vybavili. I tak mám jistě od leckoho ze zmíněných zaděláno minimálně na vytahání za uši, ale holt za blbost a provokace se platí.

Ono je to před startem s těma řečma podobný jako ve škole před ohlášenou písemkou. Nepamatuju, že by někdo prohlašoval: “jsem výborně připravenej, ničeho se nebojím, všechno zvládnu a všem vám to dám opsat." Ale jsou mezi běžci výjimky, kteří by se teoreticky mohli nechat slyšet: “no naběháno mám, nic mě nebolí, v tejdnu jsem dal nějaký ty úseky, odpočinul jsem si, včera už jen lehce vyklusal, tak uvidíme, jak to dneska půjde“. Ono je to těžký, už se mi taky stalo, že jsem vyběhl utahaný, nevyspalý…a ono se to rozběhlo…a jindy před startem pohoda a pak ne a ne to při závodě rozbalit. K tomu, aby to sedlo, se jistě musí jít naproti, ale pořád je tu něco mezi nebem a zemí… (…jen Mikuláš Rychlý přichází s tím, že: „…tak dneska vám tady všem natrhnu prdel“. Jinak se mi zdá, že čím je kdo rychlejší, tím je skromnější… na nějaký silný hlášky). Tak jsem se pokusil napsat něco před závodem, „obohatit“ aktuality o něco jiného, než o obvyklé komentáře : jaké to bylo? Koukám, že to moje dnešní psaní žádnou pointu nemá, celé je to takové… nikam nesměřující… ale to si zhodnoťte každý sám, co do toho budu ještě kecat. Vždyť jak je krásný tlachat u piva vo ničem…!

A na závěr proč se ještě nedotknout někoho, koho vůbec neznám? Teda jen od vidění? Proč nepopíchnout? Mám na mysli Gábinu Rakovou a Míru Stehlíka, kterým se tímto omlouvám za poněkud snad pokleslé rádoby žertovné poznámky: …Gábina, místo aby běhala alespoň tu a tam po zpátku (a tedy pomaleji), tak to vypadá, že mi začne zanedlouho předbíhat a Míra by potřeboval trochu přistřihnout křidýlka, jak mu to lítá (když mi bude brát body do poháru, tak si koleduje vo férovou pumpičku do drátů). Ale chci tím říci, že jsem si s potěšením všiml, jaké štiky se objevily v tom našem rybníku. A abych nezapomněl na sebe a svoje předzávodní neduhy. Já mám levý koleno, pravý koleno, lýtko, stehno, chodidla…… no mohl bych ještě dlouho pokračovat, ale to bych furt jen psal a nestihnul bych se jít před tou Kaštankou aspoň jednou proběhnout.

Jo eště něco, Alice nepoběží, protože by to prý s jednou plící neuběhla. Tu druhou má upuštěnou a pomalu ji dofukuje. A taky asi nepoběží Míra Urbanec, protože má koleno, jak v obdobných případech říkával můj táta, na baterky. A taky Karel to odstartuje a nikam se nepožene a bude nás chytat v cíli, takže mu patří dík za to, že to každý rok punktuje.

Veškerou odpovědnost za případné pocity nactiutrhání, vyvolané obsahem textu shora, beru na sebe.

Post skriptum: Ilustrativní foto je z Rozkvetlé Kaštanky letos na jaře a je vidět, jak si to užívají běžci i s doprovodem.

Jakub Hurych

Maratón klub Kladno

Je spolek se zaměřením na vytrvalostní běh a pořádání běžeckých závodů. 

Nabídka sponzorům




Připravujeme

čt 26. prosince 2024
Vánoční běh Třtice

Kde: Kulturní sál ve Třtici
Délka trati: 4,6 Km
Start: 10:30
Informace najdete zde.

© Maratón klub Kladno | Mapa stránek | Napište nám