Maratón klub Kladno

Vzpomínka na výborného člověka, kamaráda a sportovce Fandu Špergla

Publikováno 2. 1. 2014

S Fandou mě seznámil roztržený turistický batoh. S tímto batohem jsem navštívil opravnu na hlavní třídě v Kladně, kde měl provozovnu. Po krátkém rozhovoru mi řekl, že s manželkou chodí také na různé vycházky, ale že raději si jde zaběhat.

Tuto provozovnu jsem navštěvoval často, dodával jsem mu potřebný materiál k opravě od kamarádů a známých ze Stochova. Později jeho žena Anička se stala naší členkou KČT Stochov, a naše rodiny se častěji navštěvovaly. To bylo někdy v letech 1970 – 80. V té době jsem už také navštěvoval různé běžecké závody a tak jsme začali jezdit spolu. Vlakem, autobusem ale převážně jeho oblíbeným Trabantem. Protože nikdo na světě snad neměl – jak on tvrdil – lepší auto jak měl on. Byli jsme s manželkou zváni na jeho chatu v Údolí oddechu, kde jsme strávili několik krásných dní a při ročních trampských potlaších, které se konali na place kousek od chaty, jsme zde i přespali. Jednou jsme vzali sebou na chatu i vnoučata a vnuk Martin se ho ptal: “ Pane Špergl kde jste sehnal tu kůži z toho divokého prasete, co máte na zdi.“ A on klukům vyprávěl dlouhou pohádku, jak toho divočáka dostal. Na závěr, kdy kluci naslouchali s otevřenou pusou, jim Fanda řekl, jak mu začal rýt kolem stavení, vzal pánvičku a praštil ho tak silně do hlavy, že ho zabil. A Martin mu na to řekl:“ Pane Špergl, bylo to moc pěkný, ale s tou pánvičkou to nebila pravda, že ne.“

Jezdili jsme sem rádi a údolí Kačáku jsme s rodinou několikrát procházeli, a také jsem se často zúčastnil zdejších pořádaných závodů. Spolu jsme si zaběhli mnoho závodu a nikdy mi nevadilo, že byl lepší než já. V roce 1989 jsme se společně s partou Kladeňáků zúčastnili 20 km běhu v Berlíně. Tenkrát jsem v kategorii 50 až 54 zaběhl čas 1:42:09 a Fanda v kat. 60–64 1:41:50. Moc mě chválil, byla to moje první dvacítka, a koupil mi skleničku se znakem města Berlína na památku. Jednou mi řekl, že bych si taky měl zaběhnout maratón. Moc se mi do toho nechtělo, nevěřil jsem si, ale nakonec jsme odjeli oblíbeným trabantem do Děčína a 9.5.1981 jsem díky jemu běžel první maratón a další pak v Praze, Košicích atd. Fanda si i několikrát zaběhl Krušovický soudek a když už neběhal, přišel ráno dřív a vydal se do Krušovic pěšmo. Fanda běhal rád a mezi běžci měl mnoho kamarádů. Měl velmi dobrou povahu, nikoho nezklamal a věřím, že nikdy nikomu neublížil. Když opustil Kladno a odešel do Domova důchodců v Podbořanech, napsal mi pohled a mimo jiné připsal: „Je to tu pěkný ale kolem domova neběhají žádný sportovci“. Byli jsme se za ním a Aničkou několikrát podívat a nikdy, když jsme odjížděli, nezapomněl říci: Pozdravuj kluky z maratónu a všechny ostatní. Naposledy jsme mu byli popřát vloni v říjnu k svátku Františka, byl na vozíku, ale nestěžoval si, jen řekl, že to je stáří a čeká to na každého.

Odešel jeden z dalších mých kamarádů, kterému děkuji za krásné dny strávené s ním při závodech, na turistických akcích, v kruhu rodinném a na chatě v Údolí oddechu, kde se mu tolik líbilo a kde strávil nejvíce času. Fando ještě jednou díky a věř mi, že na tebe nikdy nezapomenu. Čest tvojí památce.

Václav Čížek