Maratón klub Kladno

Malý příběh velkého výročí

Publikováno 22. 9. 2013

Letos v červnu jsem dostal e-mail od Míry Thumse, ve kterém mi psal, že přesně v den Kladenského maratónu slaví 50. narozeniny a jeho žena Marie slaví den před tím… no taky narozeniny, a jestli bych jim nedal startovní čísla podle „odžitých“ let.

Samozřejmě jsem souhlasil a měl jsem radost ze zajímavosti, která oživí náš maratón. Tři dny před závodem jsem ale dostal zprávu, že Maruška při tréninku spadla s kola a že asi nepoběží. Říkal jsem si, že se to určitě srovná. Jenže před startem maratónu jsem potkal Míru, poblahopřál jsem mu, a hned jsem se ptal na Marii. Odpověděl: „nejde to, kudy chodí, tudy brečí“. Bral jsem to jen jako jakousi licenci, ale pak jsem ji potkal. Bledá a neskonale smutná… Začal jsem ji utěšovat, ale záhy jsem zjistil, že ne já ale snad jen čas může mít úspěch. Když pak Míra na závěr maratónu naběhl do posledního kola na dráze, upozornil jsem moderátora na jeho životní jubileum. Krátce na to přišla Maruška s dotazem, zda bychom mohli… Přerušil jsem ji s tím, že samozřejmě ano. Míra dobíhal v euforii a s komentářem o svém výročí a Maruška stála v cíli, doběla tiskla palce a v očích měla směsici slz štěstí a smutku ze svojí smůly. Díval jsem se na ty oči a začal jsem si uvědomovat, pro mě nové, sdělení maratónského běhu – sdílenou radost. Co ještě dodat? Podívejte se znovu na tu úvodní fotku…

Franta Tůma