Maratón klub Kladno

Jak jsem se koupal v srpnu s “patnáctkou“ z Rakovníka

Publikováno 1. 9. 2013

- jen tak jemně erotická stať –
Každý máme nějaké sny, přání, kterých nám dopřáno nebylo, není, nebo ani být nemůže. Často jsem si já letitý vlk říkal, bylo by to dobré. Jen tak být blízko toho mládí, energie, radosti. Snad pětatřicet let jsem každoročně odolával tomu pokušení, každoročně násobeného její blízkostí.

Nedala mi pokoj, stále přicházela a dívala se vždy tak neuvěřitelně vyzývavě. Ne, nebylo to naléhavé, nutné, ani jen tak ze sportu, i když sportem byla cele prodchnuta. Bylo to jemné, klidné, upřímné a nikdy v tom nehrály tolik roli finance. Ano, byly dobré, aby se naše setkání uskutečnila, ale vše padlo jen na to, že jsme se znovu viděli.

Jak přicházela, tak také odešla, klidná, snad naplněna přítomností toho dne, však dál a stále toužící, protože se znovu za rok vracela. I když ženat, měl jsem pro ni velkou slabost, i přesto, že dlouho byla pod zákonem. Prostě jsem ji nikdy nedokázal odmítnout, ale vše v mezích slušnosti. Nikdy jsem na ni nezapomněl, i když už se někdy i zdálo, že se navždy rozejdeme.

Byla to, a jistě stále je, velká láska, snad více platonická, než fyzická, ale máme se rádi. Rádi i díky těm, kteří našemu vztahu tolik pomáhali a pomáhají bez toho, že by cokoliv od ní či ode mne chtěli, cokoliv by vyžadovali. Jsme prostě jedna velká rodina, ale přece jen vztah nás obou – mne a mé dlouholeté patnáctky je jiný…

Byla ještě malé dítě, vždyť jí bylo tenkrát teprve šest, když jsem ji poznal. Vyrostla, zkrásněla, získala zkušenosti, mnoho toho poznala, ale vždy se vrátila zase ke mně a já se proto vracel k ní. Za ta léta se stalo svědky našeho vztahu nespočetně přátel, zpravidla spokojených. Ale nic netrvá věčně, ani odříkání.

Snad proto se to letos stalo! Ano, podlehl jsem, už jsem to nedokázal znovu odložit, nedokázal jsem své city jen tak uschovat znovu na rok do šuplíku. Ano, nezastírám …. Ano, vykoupal jsem se s ní! S mou nádhernou patnáctkou. Když jsme spolu uléhali ve voňavou pěnu, trochu jsem se styděl. Možná za to, že jsem s ní ve vodě ještě nikdy nebyl, možná za to, že tak dlouho čekala. Také se zdráhala, není na koupel zvyklá, ale po chvíli mne po částech jen jí vlastních začínala objímat. . . až jsem jí byl plný.

Byla prostě všude, pode mnou, nade mnou, kolem dokola… zcela mne obklopila má krásná patnáctka z Rakovníka. Já, pomalu již kmet, zakusil jsem pocit neskonalého štěstí, že jsem ji mohl znovu tak voňavou pohladit a říci: „Jsi jako tenkrát čistá a krásná, znovu tak křehká … pro celou naši rodinu“.

Buď se mnou i s námi ještě další roky – má lásko! A pro ty, kteří by snad nade mnou hůl lámali a pohoršeně se podivovali, vězte. Patnáctce bylo minulý měsíc 35 roků – a když to sečtu a podtrhnu – není přece jen zase tolik co závidět. Nebo je, kamarádi běžci?

Váš Sláva Pilík

Popisek k fotografii: Ale záda umýt holky nedokázaly, a co jich u mě bylo :-) :-) …a ještě se některý otočily ku mně zády!! Kruci :-)!