MKK: SILVA NORTICA RUN aneb bohové se smilovali

SILVA NORTICA RUN aneb bohové se smilovali - 1

Publikováno 4. 6. 2013

Místo konání: Horní Stropnice
Délka běhu: 107 km
Datum konání: 1. června 2032 – sobota
Start: 5:30 Hlavní náměstí v Horní Stropnici

Startovné: 700 Kč
Suvenýr za závodu: číslo, medaile a triko Finisher 2013
Počasí: zataženo, 6–12°C, vlhkost vzduchu 94%, SZ vítr 14 km/hod
Povrch: rozbahněné polní a lesní, asfaltové cesty
Převýšení: 2687 m
Výsledek: celkově: 35/36 z 66 (dokončilo 49)
Oficiální čas: 13:20:58 hod.

1) Příprava

Po loňské „ochutnávce“ maratónu v okolí Horní Stropnice v Novohradských horách jsem se již v prosinci 2012 přihlásil na ultramaratónskou trať 103km. Tak nějak, abych měl nějaký cíl na první půlku roku 2013. Věděl jsem, že tohle bude opravdová výzva, která mě zcela jistě nenechá v zimě moc flákat trénink a přespříliš odpočívat. :-)) Celá půlroční příprava se skládala hlavně z víkendových dlouhých pomalých běhů, plánovaných v časových jednotkách bez ohledu na kilometry. Při letošní dlouhé zimě jsem naběhal spoustu těchto běhů ve sněhu, na ledě a v blátě, což mi pomohlo dostat trošku síly do nohou. Ke konci přípravy jsem zařazoval i kratší závody, které jsem běhal naplno. I letos byla na SNR účast z MK Kladno více než hojná. Celkově se nás na různou délku tratí sešlo na závodě nakonec 6. Na U103 Vašek Klos, Soňa Rybáčková, Markéta Gruberová a já; na maratón Míra Vostrý a Hanka Breburdová.

Předzávodní příprava probíhala již dlouhou dobu před samotným závodem. Vzhledem k tomu, že jsem měl poprvé v životě běžet, pro mě brutální, nášup kilometrů, tak jsem sháněl nějaký doprovod a hlavně odvoz po závodě, abych nemusel řídit. Nakonec jsme se domluvili s mým šéfem a kamarádem Peťou Böhmem, že se mnou pojede i s manželkou Hankou. Spojili to s výletem do Novohradských hor, kde ještě nebyli :-) Poslední týden jsme společně doladili detaily. Hlavně jsem pro ně vypracoval podrobný itinerář s mapami, aby našli místa plánovaných setkání na trati. Aby poslední týden nebylo vše moc lehké a neproodpočíval jsem se do bezvědomí :-)), tak jsem si střihl 3 služby obden a dva dny před závodem jsem se musel zúčastnit každoročního přezkoušení z tělocviku (nechtěl jsem to nechat na volné termíny po Silvě. :-))) Nedá se říci, že bych neměl respekt k vzdálenosti 103km, ale poslední týden před během mé obavy značně zesílily. Znáte to, člověk si říká: „Ty bláho, do čeho se to pouštíš?“ Ale přesně tohle je výzva – když si člověk není jistý sám sebou a přes všechny obavy a respekt se o něco pokusí. A kdyby se dobrodružství zvrtlo a náhodou nevyšlo podle mých představ, tak použiji slova z klasiky: „No co, ale já jsem to alespoň zkusil!“ Stihl jsem také s Honzou Hanouzkem domluvit Soně a Vaškovi odvoz z Nových Hradů na brzký ranní start sobotního závodu. Čtvrtek jsem věnoval balení věcí. Předpověď počasí nebyla příznivá a tak jsem si připravil čtyři kompletní sady oblečení a pláštěnku k tomu :-). Horší to bylo s výběrem bot. :-( Nakonec v batohu skončily čtyři páry běžeckých bot s tím, že se pro některé rozhodnu před startem dle počasí. Odpoledne už jsem měl na posteli takovou spoustu hromádek, že jsem si říkal: „Neblázni, Petr nejede s karavanem ale s malou Kiou“. :-) A to jsem tam ještě neměl jídlo a hlavně pití na 3 dny. Nakonec jsem ale všechno tak úhledně poskládal, vyplnil každičké volné místo v tašce a běžeckém batohu, že mi zbyla nezabalená jenom kamera a camelbak. Při pohledu na víkendovou předpověď počasí, kterou jsem kontroloval co 2 hodiny, jsem začal mít výčitky svědomí, že jsem do takového „bláznivého podniku“ navezl Petra s Hankou. Večer jsem zalehl kolem 9 hodiny, abych se pořádně vyspal. Bohužel nervozita už asi byla větší, než jsem si připouštěl a já se snad 6× za noc vzbudil, abych zkontroloval čas a řekl si, že do rána a tím pádem i do odjezdu mám stále dost času.

2) Cesta do Horní Stropnice

Páteční ráno bylo pošmourné a uplakané. Vstal jsem v 8 hodin a po snídani jsem očekával příjezd podpůrného týmu. Petr s Hankou dojeli na 10 a po poskládání zavazadel do kufru auta jsme se rozjeli směrem Zličín, kde nás měla čekat Míša Malá, kamarádka z Brna, která byla přihlášená na půlmaratón. Našli jsme se v pohodě v KFC a pokračovali jsme na jih Čech ve 4. V autě byla i přes „spavé“ počasí dobrá nálada. Na oběd jsme se zastavili v motorestu v Soběslavi. Udělali jsme velkou chybu (což jsme zjistili až na zpáteční cestě). Měli jsme kousek popojet směr Veselí nad Lužnicí a najíst se v Country Saloonu. Protože celou cestu pršelo, tak jsme už zastavili jen v Třeboni, abychom si nakoupili ještě nějaké zásoby na sobotu – hlavně Petr a Hankou. Před 3 hodinou jsme zaparkovali na náměstí v Horní Stropnici pře penzionem Bobr. Ubytování jsem měl, po loňské zkušenosti, zamluvené již od doby, kdy jsem se zaregistroval na závod. Ubytovali jsme se, uvařili kafíčko, protože do zahájení výdeje startovních čísel, v 17:00, bylo stále dost času a následně jsem se ujal role průvodce a ukázal ostatním, kde se startuje, kam se běží, odkud se přibíhá a kde je cíl. Po krátké procházce nám zbylo ještě dost času, abychom si sedli ve Sportovním centru do restaurace a dali si teplou čokoládu. Po páté hodině jsem si došel vyzvednout startovní balíček s číslem a čekal jsem, kdy se objeví Soňa Rybáčková a Vaškem Klosem. Jeli z Kladna vlakem a busem do Nových Hradů, kde měli zajištěné ubytování v hotelu Máj. Byli jsme domluveni, že se potkáme kolem 17 hodiny v Horní Stropnici ve sportovním centru. Jenže čas plynul a oni nikde :-(. Najednou mi zvoní mobil a Soňa mi následně vysvětluje, že se s Vaškem „trošku“ prošli z Nových Hradů místo ve Stropnici a skončili na 2,5km vzdálené státní hranici. Tak že zase pochodovali zpět do Nových Hradů a já navigoval Petra směr NH, abychom je vyzvedli po jejich pěkné asi 7km procházce :-) Zatím co si „cestovatelé“ :-) vyzvedávali čísla, tak jsem se pozdravil s Pavlem Zámostným, Honzou Hanouzkem jeho manželkou která jim dělala podpůrný tým a ještě stačil pomoci jednomu zahraničnímu běžci, který se ptal, zda nevím kde je Údolí u Nových Hradů, kde měl objednané ubytování. Také jsem na neděli objednal nákup kozích sýrů na kozí farmě v Terčině dvoře. Pak jsme na etapy odjeli do Nových Hradů na večeři. Stihl jsem Míše ukázat, kudy v sobotu poběží, aby se zorientovala, a pak jsme zapadli do restaurace v radnici. Posezení u dobrého jídla a pití bylo příjemné, čas utíkal jako voda, ale o ½ 9 nastal čas na rozloučení a odjezd do Bobra. Než si již poněkolikáté zkontroluji všechny důležité věci, rozdělení oblečení, připravenost baterek do foťáku a kamery, tak je 10 hodin a já padám únavou do postele. Nespím dobře. Zdají se mi sny, že bych měl prý údajně ráno v 5:30 startovat na nějaký delší výběh – něco kolem 107km :-))

Petr Švanda

Pokračování