Maratón klub Kladno

Tak trochu utajený rekord

Publikováno 15. 11. 2012
Po letošních květnových LIŠANECH jsme s Josefem Beránkem oslavili tento běh jako jeho stý závod Poháru běžců Kladenska a Rakovnicka, kterého se zúčastnil v řadě. Jak jsem na těchto stránkách tehdy psal, sto závodů „nás“ má více, svádí mě to napsat mnoho z nás – a není to nadnesené, ale Pepa má šňůru bez přerušení.

Teda měl. Ke stovce přidal v kuse ještě dalších deset závodů, ale prvním pohárovým, kde „po dlouhé době“ chyběl, byl Jesenický Surovec, takže tím posledním Pepovým v řadě byla Hodinovka na Sletišti. Takže se Pepa zastavil na číslu 110. Naštěstí „přervání“ Pepovi šňůry nejde na vrub žádné tragédii, ale nutné volby mezi dvěma potěšeními, protože co jiného než potěšení běh pro Pepu je. Před nedělním Surovcem si Pepa dal v sobotu maratón ve Stromovce a přesto, že vím minimálně o dvou ženách, co dali právě Surovce hned druhý den po maratónu (a obě právě po té Stromovce…před třemi lety Gábina Raková a letos Hanka Breburdová), tak je nutno zdůraznit, že ženský běží jen jeden okruh, kdežto mužský dva a těch 12 kilometrů a v každým kopec jako hrom a logicky stejně seběh (jako dva hromy), tak to zas už není nějaký ten jen tak výklus po maratónu i kdyby „se to mělo“ běžet pomaličku. A jak Pepa prohodil…všechno někdy končí… nebo tak nějak. V každém případě si to Pepa takhle naplánoval…a vybral…. a je dobře, že jej nezabrzdilo nějaké zranění.

Takže je na místě nenechat takovýto „náš“ místní rekord bez povšimnutí a Pepu alespoň symbolicky poplácat po ramenou a nám všem popřát, aby se nám dařilo Pepově šňůře se alespoň co nejvíc přiblížit, protože překonat ji  – to je hodně vysoko položená laťka.

Jakub Hurych