Jak jsem čekal na Fingiho a nechal se svést
Publikováno 14. 11. 2012
Tak co, jak je to dneska? Jak si na tom? No, nejde o tréninkové dávky, ale
o kila nadváhy. Ta otázka mě už skoro straší ze snu. Takhle pořád sebe
se ptám a možná v souvislosti s mou běžeckotukovou teorií se ptá
i jeden z kamarádů.
Ale jo, jo, máš to dnes dobrý, stejně jako to mám já dnes zlý…
hnusných 74 kilo, takže nic moc a máš na to, odpovídám třeba
Neumannovsky, Surově či pod hradem Křivoklátem, kde mi znovu Fingy hlavně
do kopců ukázal záda. Pročpak tak často kvůli té hnusné nadváze
prohrávám? A to jsem je chtěl psychicky deptat, a to hlavně koncem roku, by
si nemysleli, že to budou mít v příští sezóně zadarmo. Hm, tak to tedy,
ne! Drsná dieta posledních dnů, drsný režim posledních hodin, žádnej
sex, žádný pivo, drsná léčba bolavého úponu, svalu, vazů, šlachy …
mentality? Ano, vše je třeba podřídit cíli – na Kaštance mu to vrátím
i s úroky!
Hubený a fit, připravený a odhodlán vyhlížím Fingiho s nadějí, ale
i tak s obavou – vždyť mám pouhých 72,5 kilo, nebo je to přesto
příliš? Mohlo by to stačit, ale také nemusí! Bude to souboj na ostří
nože… ! Daří se, daří, jen Jiří tu není. Bolest ho přemohla v noze,
tak porážím Frantu 53 pouze a smlsnu si i na Pepíkovi, zde o minutu
dlouze. Buchtové lukulské hody nádherných ženských kaštanových osloví
každého. V sále sokolovny se po všech jen zaprášilo. A já cítím, že
na Dvojících zase Fingiho nemám. Kaštanové holky mne zase svedly a nalepily
další tři kila. Čest jejich umění, bohužel… Ale, bylo to
krásné...................................!
O Lhotecké Kaštance Sláva Pilík
Maratón klub Kladno
Je spolek se zaměřením na vytrvalostní běh a pořádání běžeckých
závodů.