Jiný kraj, stejný mrav
Publikováno 14. 11. 2012
(Miloš a Gábina v „cizích“ krajích)
Protože i běžecký život je posloupnost v čase běžících náhod,
ocitli jsme se 4. listopadu náhodou na startu Běhu na Koráb, což je od
Rozdělova asi 150 kilometrů. Pro nás, co jsme vyrostli v Kročehlavech a
přesídlili až do Rozdělova, je to něco jako za devatero horami… chci tím
říci, že jak říká Ben o těch stále stejných xichtech, které vidí na
našich závodech, tak že teda tady stejný nebyly.
Někoho sice jako možná od vidění něco připomínalo, ale suma sumárum úplně jiný lidi, než na jaký je našinec zvyklej. To ovšem platilo jen vizuálně. Po doběhu jsem si připadal jako „doma“, pár stisků rukou s těma co doběhli krátce přede mnou a za mnou a na trati jsme o sobě jako věděli, první doběhnuvší přede mnou se na mě obrací: ty jsi šedesátník? Ne? Tak to jsem se nemusel tak štvát… první doběhnuvší za mnou hned zjišťuje: ty jsi čtyřicátník? Ne? Hurá, to je fajn (protože kdybych byl, tak bych ho odsunul na čtvrté místo). Takže jsem minimálně tyhle dva potěšil. Toho přede mnou, že mě předběhl, toho za mnou, že nejsem jeho kategorie… Na vrcholku kopce stavba něco jako u nás Kožovka i s rozhlednou a při převlíkání v předsíni restaurace nemlich (to říkám pro dokreslení atmosféry Šumavského podhůří – běží se z Kdyně, což je mezi Klatovama a Domažlicema) tedy při převlíkání po doběhu nemlich stejná atmosféra jako po doběhu kdekoli na našem závodě pohárovém, všichni jsou rádi, že to mají za sebou, padaj hlášky o tom co a jak bylo kde jinde, co teď při běhu, zkrátka ta směsice pozávodní euforie, špičkování a sounáležitosti těch, co se znají… a není problém ani pro nás cizince splynout s davem a prohodit pár slov v běžecké řeči, které všichni rozumějí. Při vyhlašování pořadatel uváděl nejen časy, ale i domicil, což u Gábiny, která vyhrála pětatřicítky, prošlo jen se zvědavostí pohledů (nějaká nová…a z Kladna) a obvyklým potleskem, u mě třetího v padesátkách se ozvalo „Kladno, Kladno, Jarda Jágr…Kmuníček“ což mě potěšilo, stejně jako zatahání za rukáv se sdělením, že dotyčný má moji knížku a že jako dobrý. Běžel jsem sice ve vzdálenějších končinách, ale to bylo mimo republiku a tam člověk čeká, že to bude jinak a jiný lidi a tak, v česky mluvících zemích tohle bylo nejdál, co jsem zatím byl. Z hlediska krevní skupiny je to závod jako ty naše pohárový, podle výsledků z minulých let tam chodí 50, 60 běžců, mladý jsou rychlý (Frej, Voják, co reprezentuje Vrchy), ostatní neznám, ale předběhl mě první šedesátník, což se třeba letos na Křivoklátě Jánkovi Korytárovi těsně nepodařilo, čehož si považuji.
A pro úplnost dodávám, že jsme se tam vypravili s Gábinou jen proto, že ve Kdyni má Gábina letitou kamarádku a naplánovala návštěvu právě podle termínu tamějšího běhu, což je z náměstí na vrchol kopce Koráb 6,5 kilometru. Po pár stech metrech to začíná plíživě stoupat, pak tak 5 kiláků jako z pod Městečka nahoru, taky pořád po silnici, ale víc serpentin než přes Městečko, konec už po vrstevnici, ale řádně zvlněné a finiš taky do kopce. Po trase se to jako vždy rozdělilo podle toho na co kdo má, tím jak jsem nikoho neznal, tak jsem se držel dvojice odhadem zhruba své kategorie…no na posledních asi 800 metrech mě jak se ukázalo, předběhl první padesátník a s tím druhým jsme to běželi skoro celé, no na konci mě to už tak poslední kilometr neběželo…kdyby se mě někdo zeptal, zda se neprojevila ta sobotní Křivoklátská, tak bych neodpověděl jinak než: Tak určitě.
Jakub Hurych
Maratón klub Kladno
Je spolek se zaměřením na vytrvalostní běh a pořádání běžeckých
závodů.