Maratón klub Kladno

Jak jsem stihl vše aneb přes Prčice do Žehrovic

Publikováno 20. 5. 2012
Na běh v Žehrovicích jsem se moc těšil. Je to letos úplně nový závod, který připravily holky z MKK – Alice Procházková a Jitka Růžičková. Jen jsem měl veliké dilema již začátkem měsíce, protože ve stejný den jako závod se konal i pochod Praha – Prčice, který jsem si ani letos nechtěl nechat ujít.

Snažil jsem se na závodech zjistit, zda by někdo nešel také, případně zda by si to se mnou někdo „nezaběhl“ v rámci tréninku na Silva Nortica Run. Bohužel jsem nikoho nesehnal a jediná Soňa, která by do toho „šla“, byla v sobotu v práci :-(

Nakonec jsem se rozhodl naplánovat celou akci tak, abych stihl jak pochod, tak odpoledne závod. Měl jsem štěstí, že start běhu byl naplánován na 15:00. Takže vše pěkně popořádku :-) Ve čtvrtek ve službě jsem si našel možná spojení do výchozích míst pochodu a vyšlo mi z toho, že abych vše stíhal bez nějakého časového stresu, tak musím jít z Votic nebo ze Střezimíře (naneštěstí obě trasy byly označeny pořadateli jako „dětské“, což mi následně v cíli způsobilo malý problém). Votická trasa se mi líbí, a tak jsem se rozhodl pro ni. V pátek večer jsem zabalil dva batohy – jeden na pochod a druhý na závod, připravil si pohorky a brzo zalezl do postele, abych byl v sobotu ráno ve ¾ na 5 vůbec schopný vstát z postele.

Sobotní ráno se mi do vstávaní moc nechtělo, ale věděl jsem, že musím před ½ 6 vyjet ze Slaného, a tak jsem prostě rozlepil oči a začal velice pomalu fungovat. Krásné bylo svítání, které mě pozitivně naladilo a dobrá nálada mi poté už vydržela celý den. Vše jsem stíhal tak, jak jsem si naplánoval a také cesta do Heřmaniček se obešla bez problémů na D1. Co mě však nepříjemně překvapilo, byl zákaz vjezdu do vesnice, který pořadatelé umístili na hlavní silnici. Ale objel jsem zákaz jinou ulicí a v 6:45 jsem již parkoval kousek od nádraží. Přezutí bylo otázkou chvilky, ale zapomněl jsem si dát do batohu kraťasy, za což jsem si potom až do Prčice nadával. Po ránu bylo sice dost chladno – 7°C, takže jsem na sobě snesl moirové triko s dlouhým rukávem, mikinu a lehkou šusťákovku. Vlak měl 10 minut zpoždění. V pohodě jsem si stíhal koupit lístek a sníst lehkou snídani (celozrnnou bulku a jogurtový nápoj). Z Votic z nádraží jsem vycházel 7:20 a již známou dvoukilometrovou cestou kolem rybníka jsem se dostal na náměstí, odkud se každoročně vychází. Zaplatil jsem „startovné“ a hurá na pochod. 23km není nic dlouhého, ale hned při prvním výšlapu na Lysou jsem se pěkně zapotil. Je fakt, že jsem nasadil hodně rychlé pochodové tempo. Cesta ubíhala neskutečně v pohodě. Sluníčko svítilo a pomalu prohřívalo okolní vzduch, ale do 10. hodiny jsem vydržel v triku a šustce. Těšil jsem se na Ješetice, kde je tradičně velice dobré občerstvení. Na 15 minut jsem si dal oraz. Koupil si nealko pivo a kafe. Posadil se na lavičku a nasvačil se – měl jsem docela dobrou kombinaci: celozrnný rohlík, zeleninový salát, pivo a kafe :-) Je fakt, že kafíčko mě „nakoplo“ a nebýt dlouhých kalhot, od kterých jsem měl rozedřené jedno stehno, tak mě nic netrápilo. Byla to idylka, škoda že jsem šel sám. Postupně jsem předcházel spoustu lidí a na Radíči, 6 km před Prčicí jsem už byl v podstatě na cestě sám. Ještě jedna událost stojí za zmínku.Do cíle jsem měl asi 2km a u cesty sedí děti a klučina povídá: „Pane, pojďte si koupit kamínek zadarmo“ Koukám jak blázen na pečlivě vyrovnané kamínky, a nakonec jsem si jeden vybral a dětem jsem do pokladničky hodil dvoukorunu. Byly nadšené. V cíli jsem se trošku napružil na pořadatele, protože mi nechtěli dát botičku (letos byla tmavě zelená), prý že musím mít dítě, když jsem šel dětskou trasu. Tak že jsem se na hodinu zasekl na náměstí až jsem si „adoptoval“ z party pubertálních kluků jednoho „syna“ a mohl jsem oficiálně ukončit pochod. Naštěstí jsem hned stíhal autobus do Heřmaniček a před jednou hodinou jsem již převléknutý do kraťasů startoval cestu do Kamenných Žehrovic. Cesta utekla jako nic a ve ¼ na 3 jsem již parkoval u hřiště SK Kamenné Žehrovice.

Ještě stále jsem nebyl přesvědčený o tom, zda mám běžet:-) Jenže když jsem viděl pobíhající lidičky s čísly na hrudi, rozesmátou Jitku s Alicí a spoustu dalších známých, tak jsem vytáhl peněženku a šel zaplatit startovné :-)) Byla by škoda prosedět takové krásné odpoledne a jen se dívat, jak se ostatní baví během. Rozcvičení a rozběhání bylo tentokrát minimální, jen tak aby se neřeklo :-) Věděl jsem již dopředu, že nepoběžím úplně naplno, tak že jsem si s tím moc hlavu nedělal. Chtěl jsem závod běžet jako kvalitní trénink, což se nakonec podařilo (dělá mi opravdu problém na závodě nezávodit naplno). Doufal jsem, že se stihnu rozehřát a rozdýchat než přijde první kopec :-) Před startem Zdeněk Kučera ještě stihl všechny běžce namotivovat cílovým borščem tak, aby nikoho nenapadlo vzdávat závod třeba v půlce :-) Startoval jsem ze zadních pozic a když už jsem si myslel, že všichni „chrti“ jsou daleko vepředu, tak se kolem mě přehnal jako blesk Venca Klos (asi se někde zakecal s pořadatelkami:-))) Na prvním relativně rovném úseku jsem ještě snažil Pavla Hopa Kratinu upozornit na článek na webu MKK. Když mi začal ukazovat záda, tak jsem ještě stačil prohodit, že můj titulek pro takový článek by byl spíše: „Nekřič Hop, dokud ti nepřeskočilo“ Když se trať začala stáčet do krásného lesíka a již méně pěkného krpálu, tak jsem začal předbíhat pár běžců. S tím jsem moc nepočítal, a tak jsem zase zvolnil. Na celé první půlce trati se mi dařilo běžet na ¾ plynu (upozorňuji u je v tomto případě krátké – aby na mě nepadlo podezření, že se snažím zbavit kamarádů běžců za sebou nějakým nedovoleným způsobem nedejšto biologickými zbraněmi :-)) Po seběhu skrz vesnici Doksy se trať opět začala zvedat. Už jsem těch kopců dnes měl docela dost, ale hřála mě myšlenka, že tohle je ten předposlední. Po výběhu nahoru začalo na tepovce být vidět, že nastupuje únava a tak jsem si řekl, že poslední necelé tři km půjdu stupňovaně s tím, že do cíle určitě nebudu sprintovat :-)) Běželo se mi moc dobře a užíval jsem si naplno pohyb v krásném prostředí pískovcových hájků. Všude vonělo dřevo, z kamenů sálalo teplo – z běžců ostatně také :-) a člověk si v tu chvíli připadal, že sem prostě dneska patří. V posledním seběhu byl docela náročný terén – spousta kořenů, kamenů a hlavně borových šišek, tak jsem si dával velký pozor kam šlapu, protože i když jsem si celodenní únavu nepřipouštěl, tak na mě seděla jako ta pověstná opice. Jen jsem se tak nemotal :-) Kousek před cílem mě předběhl Pavel Nedvěd, ale dodržel jsem svůj původní záměr a nechal jsem ho běžet :-) Něco se ve mně jako běžci začíná měnit, závody mám stále rád, ale čím dál častěji si dokážu říci, že dnes je den kdy se tělo necítí v takové pohodě, aby podalo maximální výkon a tak ho k tomu ani nenutím :-) Spíše se soustředím na pocity při běhu a nemusí být vždy úplně příjemné, ale učím se je vnímat.

V cíli jsem odepnul číslo, vzal láhev s ionťákem a šel se vyklusat. Na cestě zpět jsem doprovodil s Pavlem Honsem jeho dceru Káju do cíle. Pak už následovalo asi ¼ hodinové bosé vyklusání na krátce zastřiženém pažitu fotbalového hřiště. To byla úleva pro nožičky, které toho za celý den nakonec nachodily a naběhaly kolem 35km. Sprcha, která následovala, neměla chybu, tak jako celé zázemí, které Jitka s Alicí pro běh domluvily. A potom už jsem si došel do „výčepu“ na cílovou odměnu – boršč, který nechladl a z misky neubýval. K němu nealko pivo. Boršč byl vynikající, moc jsem si pochutnal. O místo u stolu jsem musel, ale „tvrdě“ bojovat s na zemi povalujícím se psiskem – menším telátkem, kterému se tam vyloženě dobře pochrupovalo. Pak přišly dva vrcholy dne: nejdříve vyhlášení vítězů v jednotlivých kategoriích a poté popřání Pepovi Poduškovi k jeho kulatým padesátinám. Poseděl jsem, popovídal si se známými a kolem 6 hodiny jsem se rozloučil. Musel jsem odjet, abych se dostal domů v rozumný čas a stihl připravit věci a jídlo do práce (Neděle bez oběda by byla za trest :-((). Jako tečku za podařeným, krásně prosluněným dnem jsem se naložil do koupele s relaxačním olejem a otevřel si pivo (tentokrát ne to bez piva = nealko, které jsem pil celý den). Díky Jitce a Alici za parádní závod, na který nejen že zabezpečily super zázemí, vymyslely nádhernou trať (podle mě jednu z nejhezčích co se běhá v rámci obou Pohárů), ale také objednaly překrásné počasí :-) Ještě jednou veliký dík!

Petr Švanda