Maratón klub Kladno

Mladý pušky vystřelily

Publikováno 6. 11. 2011

Pokud se tenhle příspěvek dá považovat za reportáž ze závodu, tak s tím, že si všímám dění v délce jen několika vteřin, tedy jen zlomku závodu. Malá Křivoklátská 2011.

Příjemné, jemně sychravé blížící se poledne, nic vlhkého, listí šustí jak má, trochu klouzavé a zakopávací kameny při seběhu nutno nepodcenit, na prudký výběh pod hradbami starobylého hradu dohlíží duch alchymisty Kellyho, který v oněch místech opustil tento svět, když si při útěku zlomil nohu a jedu požil. To vše je kolorit dvou okruhů po třech kilometrech, tedy celkem rychlé šestky. Sešlo se 141 dospěláků a plná louka dětí a teenagerů. Často na „těch našich“ závodech bývá nejpočetnější kategorie padesátníků, tentokrát však mladých přišlo 54, čtyřicátníků 23, těch padesátek 22, šedesátek 8, nad sedmdesát pěkných 6 a ženskejch dohromady slušných 28.

Takže stojíme na startu, kterej Na Kolečku na louce je roztažen na takových minimálně 20 metrů, a víme, že po pár desítkách metrů co se rozběhneme, čeká doslova a do písmene úzký hrdlo v podobě tak jeden a půl metru široké lávky přes potok. A to je ono – při stočtyřiceti běžců(ch) je jasné, že se to tam zašpuntuje a jen ti první tam nebudou natěsno a většina startovního pole se tam více či méně zasekne, pozdrží a víme, že… „každá vteřina se počítá“. Stál jsem tak v jedenapůltý řadě, teda ne v první ne v druhý, za Tondou Klikou z Berouna, o kterém jsem věděl, že mě zdržovat nebude, protože běhá jinou ligu než já (taky vyhrál čtyřicátníky). Vystartoval jsem s vědomím, že na těch padesáti metrech se přeci nezatavím, i když do toho půjdu po hlavě a pak se když tak vydejchám. Samozřejmě jsem věděl, že takhle to udělají téměř všichni. A taky jo. Nevím jestli ve fotbale se říká mladejm , co jim to jako že střílí, „mladý pušky“, někde jsem něco takovýho musel zaslechnout, ale nenapadá mě výstižnější výraz pro okamžik po startu: MLADÝ PUŠKY VYSTŘELILY.

Pravda je, že na můstku jsem byl tak včas, že mě nikdo a nic nezdržovalo, bylo to v chumlu, ale běželo se co to jde. Podle fotek Petra Švandy se to ovšem podle očekávání záhy zacuklo a leckdo se zdržel. Na asfaltu za mostkem si říkám, no to jsem makal co to šlo, a jsem tak panáctej dvacátej, postupně mě před náběhem na druhej mostek na cestičku pod hradby ještě pár běžců předběhlo, sice taky jsem někoho přebojoval,… ale celkově jsme se řadili podle toho kdo na co má, v kopci se sice taky předběhnout dá, no obtížněji…

No zkrátka: docela fajn zážitek pro mě s pokusem na začátku se nedat. Ale je to tak: mladý pušky vystřelily.

Miloš Kmuníček (letos čerstvý padesátník)