Maratón klub Kladno

Co Krušný, dobrý?

Publikováno 24. 5. 2010
Takhle krásně formulovaná otázka mě nemohla nechat nečinně sedět. Lehce na vysvětlenou, jak jsem k ní přišel – brácha Leoš se ptal, jak jsme strávili víkend. První nesmělé ťuknutí či vnuknutí se objevilo při předvelikonočním posezení u ohně na Červeném mlýně.

Jedna dámská ústa (bohužel, už si nepamatuji, která to byla) navrhla víkendovou cykloakci. Hlava zašrotovala a po chvíli vyslovila termín, kdy není v okolí žádný závod. Jemná niance, zda to budou jedny či druhé hory, byla bleskurychle vyřešena mou leností a Jitčinou aktivitou. Z původního týmu vypadl Pepa, protože díky výborným výkonům byl nominován na zisk dráhových bodů pro AC TEPO. Letmé schůzky a maily pomohly vyřešit, kdo a s kým a kde se navagónuje, co si (hlavně ženy) vzít na sebe a mohlo se jet. Specifickou formu dopravy zvolil Standa; snad z obavy před možnou dámskou přesilou, či spíše z chuti se trochu projet, vyrazil na kole už z Kladna. My ostatní, pohodlně usazeni ve Fabii Combi a Octavii, jsme nechali naše auta polykat kilometry po Karlovarce; minuli Ostrov n/O, vyjeli Jáchymovem vzhůru a dorazili do Mariánské. Standa už byl na místě, nepatrně odpočatý, ale trochu prochladlý, ztuhlý. I my jsme se potřebovali protáhnout, a tak jsme vyrazili hledat hospodu. Nakonec jsme se usadili v malé, dosti zakouřené, ale jediné fungující hospůdce. Pardál, topinky, mixovaný Budvar a zkušební Paulaner nám rychle pomohly k místní adaptaci. Sobotní ráno nás neúprosně vytáhlo z postelí; s otevřenou mapou a pusou plnou snídaně jsme začali plánovat. A po chvilce, už oblečeni v cyklistickém, vyjeli. Až na jednoho. Po 130 km páteční projížďce zvolil Standa jiný druh fyzické přípravy. Zatímco my jsme přehazovali na lehčí a lehčí převod, jeho botasky se lehce odrážely od asfaltu a hlavně do kopců udávaly rychlost pohybu naší výpravy. Abertamská křižovatka, Boží Dar, hranice/Grenze, Sachsenbaude, Parkplatz bei Skiarena, Fichtelberg (1215 h.ü.M. – nejvyšší bod saské části pohoří), Skiwanderwegen in diesem Gebiet, wieder zur Grenze/opět na hranicích, Myslivny, Ryžovna (česnečka, dršťková, pivo, džus), Bludná, bývalé těžební jámy nad Hřebečnou (se zbytky zasypaného sněhu), Mrtvý rybník, biatlonový areál Eduard, Mariánská. Asfalt s terénem, na německé straně s ideálně udržovaným povrchem, u nás nepatrně horším …Kola poslouchala, naše klouby vydržely a vnitřnosti se těšily na zamluvený večerní smažák. Samozřejmě spláchnutý jihočeským mokem, jehož název, i ve zdrobnělé podobě, zněl v naší ubytovně dlouho do noci. Nedělní ranní obloha byla trochu zakaboněná a přinesla rychle rozuzlení naší další činnosti. Ke Standovi se přidávají Vašek, Alice i Jitka a jedou směr Kladno – jak jinak – na kole, Tomáš s Katkou dávají oddechové nákupní Potůčky, já s Ivou mariánskou lesní procházku. Těsně před naším odjezdem volá Jitka, že už jsou v Kadani a všichni pokračují dál. Startujeme a vyjíždíme. Za chvíli míjíme Klínovec, z volných výhledů obdivujeme mohutný masiv našeho včerejšího vrcholu a další okolní panoramata. Počasí se po oba dny skutečně vytáhlo a ukazuje nám svou opravdu příjemnou část. Teď je to vskutku na „jedno šlápnutí“, Horní Halže, Měděnec, Petlery, až na okraj Klášterce nad Ohří jenom sešlapuji brzdy. Od Kadaně projíždíme lehce zvlněnou krajinou, po obou stranách lemovanou zdálky viditelnými žlutými řepkovými poli, „narušenou“ jen fotbalovým areálem v Blšanech a postupně přecházející v typickou načervenalou půdu, tak vhodnou pro pěstování chmele. To už netrpělivě sleduju hodinky a tachometr a za každou zatáčkou si přeju vidět jedno, dvě, tři, čtyři kola s naší cykloskupinkou. Ve Velké Černoci si malinko pomáhám mapou a dále volím hlavní silnici. Vjíždíme do Svojetína, projíždíme levotočivou zatáčkou, začínáme mírně stoupat a v tom je vidíme. Pomník na návsi se stal cílovým pro Jitku i Alici. Po 82 km už jsou přece jen trošku unavené a volná místa v autě si za chvilku plně vychutnávají. Oba kluci vypadají svěže a nechtějí ani slyšet o nějakém přerušení jízdy. Standa na silničáku a Vašek na bajku se za chvilku rozjíždějí a doslova uhánějí na Stochov a na Kladno. Holky vyhazujeme doma, a když si Standa navečer vyzvedává bágl, je víkendová akce u konce. A teď vlastně, po obšírném vysvětlení, můžu odpovědět na otázku v titulku – Co Krušný, dobrý? Ano, bezvadný.

Zdeněk Kučera