Petr Švanda THE GREAT IRELAND RUN
Publikováno 11. 5. 2010
Místo konání: Dublin (Irsko)
Délka běhu: 10 km
Datum konání: 18. dubna 2010 – neděle
Start: 13:05, The Phoenix Park – Chesterfield Avenue
Startovné: 29 Euro
Suvenýr za závodu: Medaile, tričko a číslo;
Počasí: polojasno, 10°C, západní vítr 1 km/h
Povrch: asfalt
Výsledek: celkově: 396 z 11000 přihlášených (Doběhlo 8243);
v kategorii MM40–45: 44 z 511
Oficiální čas: 41:14min.
Běžecký závod na 10km v Irsku? Sen nebo skutečnost? Teď již bohužel
minulost. Ale vše pěkně po pořádku.
Když jsem se v polovině března dozvěděl, že celý duben strávím
pracovně v Irsku, tak mi z počátku bylo líto, že se nebudu moci
zúčastnit Vinařského půlmaratónu v Pardubicích a Běhu O Krušovický
soudek, ale záhy jsem na internetu objevil zmínku o běhu „The Great
Ireland Run“, který se koná každoročně v Dublinu. Nelenil jsem a ještě
týž den putovala on-line přihláška do Irska.
V pátek 16. dubna jsem se vydal autobusem do Dublinu, kam jsem dorazil po
téměř pětihodinové cestě a to hlavně díky silnému provozu v hlavním
městě Irska. Sestra mě vyzvedla na letišti, hodnou chvíli jsme hledali
v nákupní zóně obchod, kde bylo možné vyzvednout si „race pack“
s číslem a tričkem, ale zato večer jsme poseděli v pravé Irské
hospůdce s živou hudbou.
Sobotu 17. dubna jsem strávil cestováním po blízkém okolí Dublinu.
Návštěva Newgrange (megalitické stavby, která byla postavena asi 3 200 let
př. n. l. Je o 600 let starší než egyptské pyramidy a o tisíc let
starší než slavné Stonehenge) a hradu Trim (je to největší
anglonormanský hrad v Irsku a točil se tu film Statečné srdce Mela Gibsona)
mě i díky slunečnému a na Irsko nebývale teplému počasí příjemně
naladila na nadcházející nedělní závod. Ještě večer po návratu
z výletu mě kamarád žijící v Dublinu přemluvil, ať se jdu s ním
lehce proběhnout. A tak jsme absolvovali v přátelském hovoru lehce
poklusávajíce 5 koleček v malém parku ve čtvrti Finglas – celkem
4,5 km.
V neděli 18. dubna ráno jsem byl po probuzení nezvykle nervózní.
Možná to bylo změnou tlaku. Počasí se přes noc změnilo a většinu nebe
zakrývaly mraky. Po snídani jsme se společně s mojí sestrou a její
kamarádkou svezli městskou linkou do centra Dublinu a odtud k jedné z bran
do Phoenix parku. Příjemná procházka od autobusové zastávky do prostoru
startu a cíle nás na chvíli zahřála, protože teplota vzduchu se ráno
pohybovala kolem 0°C a v 11 hodin byla stále kolem 5 – 7°C.
Při příchodu na shromaždiště jsme se dozvěděli, že start závodu,
který byl plánovaný na 13:05, byl posunut na 13:30 a tak jsme měli dostatek
času na namalování české vlaječky na tváře. Dav lidí kolem stratu se
s přibývajícím časem zvětšoval a my jsme se zájmem sledovali startovní
čísla vyhotovené v různých barvách, kde barvy označovaly jednotlivé
správní celky v Irsku (County). Protože jsem již předem věděl, že budu
ubytován v Corku, tak jsem se přihlásil a závodil za Cork County, které
má mimochodem stejné barvy jako klub mého srdce v hokeji – Pardubice.
Kolem třinácté hodiny začalo skrz mraky prosvítat sluníčko a teplota se
pomalu blížila k 10°C. To mě však neodradilo od mého záměru ponechat si
na běh triko s dlouhým rukávem a na vrchu tričko s číslem. Jak se
blížil čas startu, tak se lidé rozptýlení po obrovské ploše Phoenix
parku pomalu kupili v prostoru startu. Ovšem na to, že bylo přihlášeno
kolem 11.000 běžců, nevznikly nikde žádné velké tlačenice. Opravdu si
nedovedu představit srovnatelný počet běžců například při běhu Tesco
Grand Prix Praha. To by byla jiná tlačenice.
V 13:30 bylo odstartováno a já jsem proběhl za 24s startovní bránou.
Sluníčko už v tu dobu svítilo celkem intenzivně a umocňovalo tak pohled
na kroutícího se hada běžců. Na prvním kilometru jsem se při pohledu na
hodinky docela „zhrozil“. Km za 4:14 je na mé poměry hodně rychlý.
Běželo se mi ale dobře a tak jsem pokračoval v nastoleném tempu. Když
jsem měl na 5km a nejnižším bodu trati čas 20:14, začal jsem si v duchu
říkat, že by se mi konečně mohlo podařit zaběhnout 10km pod 45 minut.
Druhá půlka trati byla spíše do kopce a tak jsem počítal s postupným
zpomalováním nastoleného tempa. V té době se sluníčko schovalo za mraky
a jako naschvál začal foukat slabý vítr proti běžcům. Pohled na hodinky
na osmém km mě více než potěšil, protože jsem 8km pod 33 minut ještě
v životě nedal.
Nakonec jsem v cíli dosáhl oficiálního času 41:14 min., což je můj
osobní rekord. V cíli jsem byl opravdu šťastný a to nejen z dosaženého
času, ale i z krásného pocitu běhu v úplně cizím ale velice
přátelském prostředí. Co si více přát? Snad jen více takových
běžeckých zážitků, i když se musím smířit s faktem, že ne vždy se
mi podaří překonat osobní rekord o více než 4 minuty.
Petr Švanda
Maratón klub Kladno
Je spolek se zaměřením na vytrvalostní běh a pořádání běžeckých
závodů.