Maratón klub Kladno

Rehabilitační Valkýra

Publikováno 26. 3. 2009
Ležím na břiše a obratle v hrudní oblasti pokřupávají pod náporem dvou složených dlaní, terapeutka se teprve zahřívá a začíná svoji nacvičenou sestavu. Mladá žena, lehce přes třicet, určitě nad 180cm, odhadem 120kg. Polodlouhé blond vlasy stažené do culíku, světlá pleť, tělesné křivky lehce naddimenzované-krásná, ale nebezpečná dívka-Valkýra*.

Mám problémy s nadýchnutím, bolestivé jehličky čerstvě odblokovaných a uvolněných svalů mi téměř tvoří pověstné hvězdičky před očima. Už několik měsíců mě bolí levý hamstring. Hamstring je asi tříhlavý sval ze zadu na stehně. Nejprve sval bolel jen při větší zátěži a naivně jsem věřila, že to přejde. Léčila jsem to Alpou, (celou lahvičkou Alpy polejt složenou plenu a přiložit na sval večer před spaním – mimořádný zážitek – nejdřív pálení, pak štípání v noci se obklad různě sroluje, namočí se od něj postel, peřina a skončí to zarudlou skvrnou po celém stehně, která se později oloupe). Jako další experiment jsem zkusila, auto masáž kostivalovou mastí, dopadlo to mnohem lépe – pravda – výsledek to žádný nepřineslo. V dalším stádiu zoufalosti a bolesti jsem masáže od profesionálních masérů proložila několika návštěvami v kryokabině, protahováním. Bolest se stěhovala někdy k úponu hamstringu nad kolenem, jindy bolel sval v celé své délce a nejčastěji ale horní část svalu v úponu pod pozadím.

Na začátku ledna po dvoutýdenním neběhání, pravidelném protahování, týdenním pobytu v lázních, jsem uznala, že samoléčba nikam nevede. Pokorně jsem navštívila svoji obvodní lékařku. Další štace byl rentgen bederní páteře, vyšetření u neurologa, ultrazvukové vyšetření svalů. Překvapujícím závěrem těchto cílených vyšetřený bylo: Jste úplně zdravá a nemá Vás co bolet. V průběhu tohoto dvouměsíčního koloběhu jsem se snažila trochu poběhávat, ale bylo to spíš takové smutné kino. Noha bolela při běhu, po běhu, pak už i v klidu, prostě se to spíše zhoršovalo. Tělo si začalo ulevovat a hamstring se vesele začal zkracovat a vytvářet jednu velkou zatuhlinu… Samoléčba nefungovala, zdravotní systém zklamal, až na doporučení známé sportovkyně jsem se objednala do soukromé sportovní kliniky. Ležím na boku na rehabilitačním stole asi 100kg čisté váhy mi páčí horní polovinu těla … – „nádech, výdech, ještě jednou…“, sedím obkročmo na hraně stolu, krk mám sevřen v „dvojitém Nelsonu“ a praská mi až v kyčelních kloubech… „ ještě jednou pořádně vydechnout, a loktem se dotkneme až kyčle…“ auuuuuuu, (když došlo na druhou stranu – měla jsem opravdu zaječí úmysly). Reflexní masáž zatuhlého hamstringu (tj. v praxi dloubání loktem v neskutečně bolestivých místech) byl zlatý hřeb asi 15 minutové terapie. Na závěr na prokrvení svalu ještě stoj na balanční plošině, střídavě v hlubokém předklonu a ve stoje. Na doporučení jsem si nechala vnutit ortopedické vložky do běhacích bot. Což probíhalo mimo mé přičinění a velice podivně. Pohoupala jsem se ve svých botách na předehřátých tvarovacích vložkách jen tak mezi balancováním ve stoje a v předklonu na balanční plošině. Boty byly připraveny, abych v nich rovnou mohla odejít. Terapeutka byla velice příjemná. Trochu mě ale přivádělo do rozpaků, že v průběhu mého protahování přes ordinaci probíhal do skladu jiný lékař pro rehabilitační pomůcky, a má terapeutka zvládla ještě vybavit prodej ortopedických bot a dvě telefonické objednávky jiných pacientů. Prvních pár kroků při odchodu z ordinace bylo váhavých – co bude bolet? Byla jsem zpocená jako po hodinovém běhu. Pravá, dobrý, levá, taky dobrý – že by to pomohlo? Rozdloubaný sval bolel, ale jinak než předtím. Při placení účtu mě polil studený pot, můj nejdivočejší odhad, kolik by to asi tak mohlo stát, byl vynásoben třemi. Po této zkušenosti si nejsem moc jistá, kde je vlastně hranice mezi velkým businessem, který rejžuje a vydělává a mezi etickým ošetřením „platícího pacienta“.

Milí běžci a běžkyně – jaké z toho plyne ponaučení? Dobrého terapeuta třeba zlatem (v dnešní hektické době – tisícovkami) platit. Důležité je, že se skřípnutý nerv uvolnil a přestalo to bolet, pár týdnů „nesmím“ moc běhat (na Pražský maratón musím zapomenout), ale při vyklusávání už můžu bezbolestně prodloužit krok.

Gabriela Raková

*(Valkýry jsou podle severské mytologie dísy, které s nornou Skuld vybírají padlé v bitvách. Dle pověstí se jedná o krásné, ale nebezpečné dívky – válečnice severského boha Ódina, které jezdí na okřídlených koních. V dobách míru obsluhují a rozptylují padlé válečníky ve Valhalle.)