Maratón klub Kladno

Podevatenácté Svatojánský běh

Publikováno 15. 2. 2009
Po asi měsíčním pořadatelském odpočinku, vyplněném během, běžkami, během, běžkami a kupodivu zase během, se opět přiblížil den, na který jsem se těšil a střádal hlavně duševní síly. V týdnu před startem, prakticky na poslední chvíli, jsem ještě rozeslal pár známým mail, zda vědí, co je v sobotu čeká.

Dotiskl jsem prezenční listiny, dopočítal a doplnil startovní čísla, po malé chvilce přemítání přidal další stovku jako rezervu, pospojoval spínací špendlíky, zkušebně zapnul a po hodině vypnul stopky, ořezal tužky, připravil desky a štítky do cíle, informativně shlédl loňské výsledky, vydal doma pokyny – kdy se bude odjíždět, a před spaním přemýšlel, koho opět uvidím a uvítám. Ale v sobotním ránu se dlouho nic nedělo. Chybělo 90 minut do startu a stále se nikdo nehlásil. Tomáš vzal mezitím startovní poplašňák a šel vyzkoušet, zda nezvlhy náboje. Po chvíli bylo slyšet, že pistole je provozuschopná. S Ivou a přáteli Alenou, Láďou, Frantou a Mírou toužebně vyhlížíme auta, která by chtěla zatočit do Areálu SOŠ a SOU v Dubské ulici a vysypala svůj lidský obsah do našich spárů. Konečně se začínají trousit první odvážlivci. Vzpomínám na loňskou účast tuším, že rekordní, která čítala 115 běžeckých hlav. Pomalu se rozepisuji do prezenčních listin. Asistující Lucinka s Tomášem moc práce nemají – vydat číslo, vybrat peníze. Pozvolna, skutečně pozvolna se to rozjíždí. S radostí vítám známé tváře, jména a postavy, které znám třeba i 25 let, některé rok či dva. Fronta čekajících se trochu natahuje, ale snad to čekání není dlouhé, děti už se zapracovaly a přesně vědí, co je třeba. V jeden okamžik hodně zpozorním. A čerstvě příchozího se ptám: „ Ty jsi orienťák, viď?“ Jméno znám. Honza Procházka, na loňském MS ve sprintu v Olomouci byl sedmý. Tak to je jasný favorit a hned mu sděluji, na co jsem ho pasoval. Skromně tuto roli odmítá a staví do ní kamaráda, kterého přivezl. Podle vizáže vidím, že s ním česky mluvit nebudu a Honza s Davidem (spíše Dejvydem) mi napomáhají při správném zanesení jeho jména a příjmení do startovky. Ve volné chvilce počítám přihlášené. Číslo se zastavuje na 99. Rychle si vybavuji, že tento počet jsme už jednou měli. To chce ještě pár běžců, jinak bych musel opakovat titulek „99 aneb Orienťáci ovládli Svatojánský běh“ z února 2007. Než se nadějeme, jsou tu poslední opozdilci, rychle je dopisujeme a s Frantou a Mírou všechny doslova vyháníme na start. Zde nás očekávají příslušníci Městské policie Kladno. Náš asistenční partner při Svatojánském běhu je ve střehu a připraven nám pomoci při zajišťování hladkého průběhu po silnici a přes křižovatky.

Řadíme závodníky na startu a po krátkém přivítání jsme připraveni. Náměstek kladenského primátora, pan Antonín Kajgr – jinak náš bývalý maratonec a člen Maratón klubu Kladno, je pověřen vykonáním startu. Ale co se neděje. Skoro spolehlivý poplašňák selhává a zůstává pouze slovní START. A jsou pryč! Rozdělujeme si cílové úlohy a tipujeme. Už před startem ze mě tahal mladý zpravodajec (a současně běžec) Viki nějaké rozumy a já jsem jednoznačně favorizoval uvedeného Honzu. A proč ne Dejvyho ? Protože je cizinec a nezná to tu. A ženy? Jasně Helena. Čekání není tak dlouhé. Sedm a půl kilometru se dá běžet hodně pod půlhodinu, i když – jako dneska – je v lese sněhově bílo. Trať je místy ušlapaná či ujetá, ale určitě není nebezpečná. Co se stane s traťovým rekordem? Dostávám hlášení, kde je první běžec; to by musel letět, aby pokořil čas Martina Wiplera. Už ho vidím v předposlední zatáčce. Je sám, běží naplno a za pár vteřin Honza vítězí. Druhý dobíhá s půlminutovým odstupem Dejvy a pak to jde rychle za sebou – Jirka, Miloš, Pepa, Slávek. Po první padesátce si beru časy a pořadí a uháníme s Lucinkou dělat výsledky. Franta s Mírou a Iva s Maruškou nadále zůstávají venku a pečlivě vše zapisují. V učňovce mezitím kralují Máša, Majka, Alena, které mají na starosti občerstvení. Tradice, kterou jsme založili v počátcích, zůstává – u nás se podávají škvarkové placky. S doběhnuvším Jardou přicházejí Maruška s Ivou a hned mi líčí jeho úžasnou fyzickou i duševní vitalitu. V 85 letech! Franta už má ceny připravené a můžeme vyhlašovat. Po přepočítání oznamuji, že počet startujících byl 106. To je pěkná účast, to se mi líbí; jsem spokojený, že jsme vše dobře a snad i ke spokojenosti našich běžeckých přátel zvládli.

Zdeněk Kučera