Sláva vytrvalostním běžcům
Publikováno 14. 2. 2009
Ponejprv jsem si myslela, že napsat tento článek bude jednoduché. Teď tu
ale sedím nad otevřeným textovým dokumentem a nevím, kde začít. V mé
situaci už se mně na tom nezdá nic jednoduchého. Chtěla bych složit
poklonu všem lidem věnujícím se vytrvalostním běhům a nechci, aby to
znělo jako klišé. Kolik lidí asi myslí slova „Jsi dobrej“ doopravdy a
kolik lidí to říká jen proto, že neví, co říct a že ostatní to také
říkají?
Každý z nás má své zájmy či záliby a na každém z nás také záleží, v jaké míře je bude provozovat. V případě, že nám na něčem záleží, umíme si na to vždy najít čas. Nechci mluvit o korelaci úrovně, na které danou aktivitu provozujeme a naším snažením, protože ta častokrát neplatí. Mnohokrát hraje v těchto oblastech velkou roli protekce, se kterou my nic nezmůžeme, ať už jsou naše snahy jakkoli velké.
Záliba v běhu se pranic neliší od jiných aktivit. Vykonávání této činnosti nás naplňuje pocitem štěstí a radosti, který je umocněn v případě překonávání našich dosavadních výsledků. Jak už to tak na světě chodí, v případě, že se někdo odlišuje od většiny, zbytek ostatní lidé ho často odsuzují. Nejinak je tomu i zde. Běžci, kteří i v největších slotách, ve kterých by, jak se říká, psa nevyhnal jsou ochotni vyběhnout na svou pravidelnou tréninkovou trasu, bývají často odsuzováni a nelichotivě označováni. Jejich pevná vůle, nadšení a radost z běhu je však větší než odpor a nechuť k náctiletým výrostkům, kteří ponejvíce upozorňují na odlišnost běžcovu.
Pravdou je, že po doběhnutí do cíle – zvláště po dlouhých tratích – nejsou běžci přímo estetickým modelem sportovce. Takové, které po výkonu můžeme vídat na stránkách kalendářů či jiných propagačních materiálů jako odpočaté, usměvavé a upravené. Skutečnost je však jiná. Běžce, které my jako rodina vnímáme po doběhu do cíle nebo návratu domů po vytrvalostním tréninku, mnohokrát nepoznáváme. Domů se nám vrací promáčení, zpocení a potem vonící či páchnoucí udýchaní jedinci, jejichž nálada se pohybuje podle dosaženého výsledku a pro něž nejhorší věcí se stává nezdařený běh, při němž je něco bolí. Nejsou tak malicherní, jak by se na první pohled mohlo zdát. Oni nevidí jen právě zmařený běh, vidí před sebou dlouhou dobu, po kterou se budou muset vzdát pravidelných tréninků a vidí důsledek toho všeho, totiž jejich tzv. vypadnutí z formy.
Ano, musím přiznat, že jeden čas jsem byla taky jedním z těch výrostků, kteří si jak už bylo jinde jednou řečeno, ťukali na čelo při požadavcích a zvycích svého tatínka před, při, nebo po běhu. Ty časy však již dávno minuly, i když on si to asi nikdy neuvědomil. Poznala jsem, co pro něj jakož i pro mnoho jiných běh znamená. Já, jako člověk, který je tímto způsobem zaměřen na hudbu, chápu, co nám mohou naše záliby dát. Během, jakož i zpěvem, hraním na hudební nástroj či jakoukoli jinou aktivitou vykonávanou s láskou si lze od všeho odpočinout, pročistit hlavu, urovnat myšlenky, zlepšit naši kondici, vyřešit problémy. Pokud chceme provozovat naše záliby co nejlépe, je třeba o nich něco vědět a nelze jenom přijít a začít. To je asi to hlavní, co většina ostatních lidí, nezasvěcených do tajemství běhání, nevidí. Nechápou tedy běžcovo protahování a vyklusávání před nebo po závodě. Netuší, proč běžci nenosí na závody neprodyšné materiály, neví, že není dobré ponocovat před závodem a už vůbec jim nepřijde důležité přikládat význam jídelníčku, množství a době jídla naposledy pozřeným před během.
Myslím, že kdo to nezažije, nepochopí. Nemůžu tvrdit, že bych uběhla nějaký vytrvalostní závod, ale letos v září jsem se zúčastnila organizace největšího svátku každého vytrvalostního běžce – maratonu. Teprve tam jsem asi plně pochopila, co to pro každého běžce znamená a to nemluvím pouze o maratonské trase. Dá se říct, že pro každého z nich je to společenská událost, při které potká spoustu kamarádů, dozví se, jak trénovali, zhodnotí své vybavení, jako jsou boty, dresy a po závodě si v klidu popovídají u piva či nealka a proberou své kondice a výsledky. Nádhernou přátelskou atmosféru nekazí ani vítězství jednoho nad druhým. Všichni mají své rituály, které vykonávají před během nebo po závodě. Všichni se navzájem respektují a chápou, že každému vyhovuje něco jiného. Naopak, spíše si radí, jak zlepšit výsledky, po případě kde zakoupit nejvhodnější vybavení.
V této době, kdy lidé hledí více sami na sebe a svoje úspěchy než na druhé, jsou tato počínání krásnými příklady ochoty pomoci druhým a důkazem, že přátelství je možné najít kdekoli a při čemkoli. Smekám před všemi, kteří mají pevnou vůli, rychlé nohy a odhodlání pro vytrvalostní běhy a přeji jim, aby se jim do cest nepletly žádné překážky a počet rekordních časů a naběhaných kilometrů stále rostl. JSTE DOBŘÍ!!!
Šárka Fingerhutová
Maratón klub Kladno
Je spolek se zaměřením na vytrvalostní běh a pořádání běžeckých
závodů.