Maratón klub Kladno

Memoriál Enza Ferrariho z Maranella do Carpi

Publikováno 20. 10. 2008
Pomýšlel-li jsem někdy o italské organizaci maratónu jako o obrazu chaosu, musím se hluboce omluvit. Má první životní návštěva Itálie s cílem zaběhnout si maratón z Maranella do Carpi, ve mně zanechala jen ty nejhezčí vzpomínky. Výtečně zorganizovaný maratón se pyšnil několika přízvisky. Memoriál Enza Ferrariho byl zároveň světovým armádním mistrovstvím v maratónu. Hlavním tahákem však bylo sté výročí slavného doběhu Pietri Doranda v Londýně, rodáka z Carpi.

Z celé akce, i doprovodných akcí, dýchalo nadšení Italů ze svého národního hrdiny. Někteří jeho krajané vyběhli v Dorandově dresu: v červených trenkách, bílém tričku, s bílým šátkem na hlavě a s připíchnutým číslem 19. Samotnému maratónu předcházelo v uplynulých měsících odhalení sochy Doranda, uvedení knihy o Dorandovi v městském divadle, natočení dokumentu a neposlední řadě i jakési obnovené předání poháru z roku 1908 nynější královnou Anglie.

Celé Carpi i okolní města, žila druhý říjnový víkend sportem. V sobotu patřila cyklistům a v neděli běžcům. Někteří závodníci si nenechali ujít možnost změřit své síly po oba dny. Kdo v sobotu zdolal na kole 142,5 resp. 95,5 km a v neděli doběhl maratón nebo jej dojel na in-linech, byl hodnocen v soutěži „Maratona e Granfondo“. Registrace, cíl maratónu a start a cíl cyklistického závodu se nacházely v samotném centru Carpi. Nejenže jsme byli promptně obslouženi, ale mohli jsme si i zdarma prohlédnout tématickou Dorandovu výstavu v přilehlém muzeu. Poukázka na pasta party nás nasměrovala do nedaleké samoobslužné restaurace. Nechtělo se nám stát před závodem asi 15ti minutovou frontu a proto jsme poukázku uplatnili na druhý den po závodě.

Organizátoři zajistili možnost ubytování v „kempu“. Nejednalo se však o plnohodnotný kemp, ale o zimoviště karavanů. Komu nevadilo turecké WC kombinované v jednom se sprchou, mohl přespat zdarma asi 4 kilometry od centra Carpi. Horší sociální podmínky zcela vynahradila bezvýhradná vstřícnost provozovatelů zimoviště. Dopravu maratónců na start v neděli obstarávala nevyčerpatelná zásoba autobusů, které od šesté ranní do půl osmé vozily běžce do Maranella, města spojeného s výrobou vozů Ferrari. Samotný start byl načasován na 9.05, po závodnících na in-line a handybike. Široký startovní pás se nacházel přímo u výstavní síně Ferrari. Velká část promrzlých běžců raději čekala na start v šatnách nebo jako my v přilehlém klubovém baru. Naše svršky již čekaly na odvoz do Carpi v kamionu a bar kromě tepla, promítání a výzdoby v barvách Ferrari nabízel i teplé nápoje (za vlastní peníze).

Dle hlasatele se maratónu zúčastnilo 2500 běžců. Startovní koridor byl sice symbolicky rozdělen dle barev na startovních číslech, ale jinou, než černou barvu jsem viděl sotva dvakrát. Stoupli jsme si přibližně do poloviny startovního pole, blíže čáře to prostě nešlo. Po výstřelu se celé pole dalo rychle do pohybu, naše ztráta nebyla ani půl minuty. Široké, zcela uzavřené silnice dovolily všem běžcům pohybovat se svým tempem. V každém městě, kterým jsme probíhali, vytvořili diváci frenetickou atmosféru.

Podzimní teplota rychle rostla. Z 15ti stupňů na startu se vyšplhala až k 24ti v cíli. Velmi vysoce jsem ocenil občerstvovací stanice, které nejenže nabízely s rostoucími kilometry stále bohatší sortiment, ale voda zde byla k dispozici v půllitrových lahvích. Co jsem nevypil skončilo na hlavě a zátylku. Trať byla skvělá. Rovinatá, stíněná stromy, mezi městy po hladkém asfaltu. Ve městech po ulicích absolutně bez provozu okolo nejatraktivnějších míst. Zcela výjimečná, v tom nejlepším smyslu, byla Modena, kde jsme probíhali skrze vojenskou akademii špalírem kadetů. V historickém centru jsem nevěděl, kam se dívat dříve.

Přestože celkové převýšení tratě je záporných 67 metrů, pár podběhů a přeběhů jiných silnic prověřilo ubývající síly. Plochá okolní krajina rozhodně nebyla nudná. Typické stavby na kraji vinohradů vytvářely spolu se vzrostlými stromy příjemnou atmosféru. Na kraji Carpi přibývali diváci a nejednoho ze závodníků přinutili ke svižnějšímu finiši. Přestože to nebyl můj první maratón, dobíhal jsem opět se slzou v oku. Ne z času, ten nebyl nikterak ohromující (i když ostudu jsem klubu snad neudělal), ale z celkové atmosféry. A tu Italové umí!

K medaili obdržel každý, kdo doběhl balíček s vínem, časopisem, unikátním tričkem a několika drobnostmi.

trať:
www.italianmarathon.it/…percorso.asp
www.italianmarathon.it/…rcorsoen.jpg
www.italianmarathon.it/…rtina_en.jpg

medaile:
www.italianmarathon.it/…i2002_en.asp

triko:
www.italianmarathon.it/…i2002_en.asp

Petr Syblík

František Tůma