Pocity maratónce

Publikováno 5. 10. 2008
Maraton je výzva a pravděpodobně největší svátek pro většinu běžců
na dlouhé tratě. Pro mě určitě ano. Okamžik, kdy se člověk postaví na
start, si musí zasloužit v tréninku stovkami naběhaných kilometrů. Proto
ten svátek, neboť mravenčí dlouhodobá práce je u konce a nyní již
čeká jen sklizeň ovoce. Jaká bude, se rozhodne v několika následujících
hodinách a minutách.
Letos již po páté jsem se postavil v prosluněné, ale naštěstí
dostatečně chladné zářijové sobotě na start Kladenského maratonu. Za
mnou byla celá letní příprava spočívající především v postupném
zvyšování objemu naběhaných kilometrů. Za srpen jsem si do svého
běžeckého deníku mohl připsat pro mě rekordních 260 km, tedy
o 60 více než loni, kdy jsem dosáhl zatím svého nejlepšího
maratonského času 3:57:55. Jako každoročně, jedním z tesů, jak na tom
jsem, byla Žebrácká pětadvacítka. Tento závod patří k mým
nejoblíbenějším pro svoji členitost a převýšení, ale možná, že
hlavně pro neposkvrněnost křivoklátských hvozdů, v kterých je trať
vedena. Výsledný čas 2:07:18, který byl 2 minuty a 13 sekund za mým
osobákem z roku 2004 dával tušit, že jsem na dobré cestě, ale současně
avizoval, že mám před sebou ještě určité rezervy, které je třeba ve
zbývajícím měsíci před maratonem využít.
Posledním testem výkonnosti se pro mě stal tzv. Východní okruh kolem Kladna
po cyklostezce v délce 25,5 km. Běh jsem absolvoval 9 dní před Maratonem
a čas 1:59:28, kterým jsem o 2 sekundy překonal svůj osobák z roku 2007,
naznačoval, že bych snad mohl atakovat svůj maratonský osobák. Zbývalo
poučit se z předcházejících ročníků a zvolit správnou taktiku.
Každý, z mých čtyř dosud zaběhnutých maratonů, byl pro mě jiný.
První maraton byl z mého pohledu dosud relativně nejsnadnější –
celková únava těla a délce tratě úměrné vyčerpání, avšak bez
jakýchkoliv vedlejších extrémních projevů. To ve druhém maratonu jsem se
dostal po čtyřicátém kilometru úplně na dno energetických zásob a ani
nevím, jak jsem dorazil do cíle. Při třetím maratonu mě naopak zhruba od
35 km trápily křeče. Proto jsem při svém čtvrtém startu pravidelně po
10 km “lízal sůl“. Křeče se sice nedostavily, ale dobíhal jsem zcela
vyčerpaný a „tak trochu mimo“ – jak se po závodě vyjádřil Franta
Tůma – i když v mém dosud nejlepším čase. Přes veškerou rozdílnost
jsem však pro všechny čtyři mé účasti našel společného jmenovatele:
Největší ztrátu jsem nabral vždy na posledních 5 – 7 km! Minulý rok
jsem až do 25. km běžel kolem 5 minut 20 sekund na km, což by
v konečném součtu pro mě znamenalo přímo excelentní čas.
Následujících 10 km jsem však zpomalil již na 5:40 na km a posledních
7 km jsem běžel dokonce za 6:40/km.
Poučen historií jsem si stanovil pro letošní maraton následující taktiku:
První km jako zahřívací za 6 minut a následující až do cíle za 5:30.
Výsledkem by byl pro mě famózní čas 3:52:30 a překonání osobáku
o více než 5 minut! „Hlavně nepřepálit začátek a dodržet plán!“
se mi honilo hlavou, když jsem již čekal na lehkoatletickém oválu na
mírně opožděný start.
Výstřel! Držím se pevně vnitřního okraje dráhy a snažím se nasadit
úvodní tempo 6 min/km. Po dvou a půl okruzích opouštím dráhu a čas 5:21
ukazuje na hrubou chybu hned v počátku. Snažím se brzdit, jak se dá, ale
po 1,7 km mé “pozitivní manko“ oproti plánu roste na hrozivých
61 sekund.
Ponořuji se poprvé do stínu lapácké vegetace a snažím se zpomalovat, jak
se dá. Nenechám se vyvést z míry předbíhajícími běžci, jejichž
často velice nestandardní dresy či způsob dýchání dává tušit, že
dříve či později stejně “uzrají“. Na 5. km snižuji náskok oproti
plánu o 10 sekund tedy na 51 sekund, na 10. km dokonce již jen na
41 sekund. Mezi tím se vzhledem k vlahému dopoledni rozhoduji nevyužít
při prvním průběhu občerstvovacími boxy pohostinnost pořadatelů a
nepít.
Během druhého kola si však vzpomenu na křeče, které mě trápily při
jednom z předcházejících ročníků, a v následujícím průběhu
Sletištěm v rychlosti polykám objem hned dvou pohárků s iontovým
nápojem. Odmítám mokré houbičky, které mně obětavě podávají, co by
pomocnice pořadatelů mé dvě dcery, Šárka a Eliška, a načínám třetí
pětikilometrový okruh. Větší objem tekutiny způsobuje určité
ztěžknutí žaludku. Snažím se to nevnímat a výsledkem je opětné
zrychlení, což způsobuje, že mé “pozitivní manko“ na 15. km roste na
66 sekund. Mé podvědomí opět tahá za ruční brzdu!
Jsem rád, že iontový nápoj se postupně vstřebává a opět můžu běžet
zcela uvolněně. Proto při třetím průběhu Sletištěm opět vypouštím
pití i houbičky a jen slyším, jak Eliška za mnou křičí „běž!“
Ve čtvrtém okruhu mě jako jeden z mnoha o kolo předbíhá Standa Pípal
Registruji jeho výkřik: „Hezký,“ směrem ke mně. Nádherné sportovní
gesto, které mě téměř dojímá. Na dvacátém kilometru roste můj náskok
oproti plánu na 1:17. Metu 1/2 maratonu probíhám v čase 1:55:11, náskok
oproti plánu se zvyšuje na 1:22. Při čtvrtém průběhu stadionem opět
vypouštím pití. U občerstvovacích stánků stačím zamávat
“houbičkářkám“ Šárce a Elišce a načínám druhou polovinu okruhů.
Jaká asi bude? Vzpomínám si na slova Iva Domanského, který říká, že po
20 km nesmíš vědět, že jsi něco běžel. Toto dnes splňuji na 100%.
Během pátého okruhu již předbíhám celou řadu soupeřů, kteří
podcenili náročnost Maratonu a zvolili příliš ostrý start. V některých
případech se dokonce z běžců stávají chodci. Na 25. km vzrůstá můj
náskok oproti plánu na 1:41. Nárůst 20 vteřin na 5 km představuje
o 4 sekundy rychlejší km, než jsem si předsevzal. Není to mnoho, ale
stále musím být obezřetný, protože vím, že chleba se začne lámat až
po 35. km. Opět slyším za svými zády Karla Kozla, že se blíží čelo
závodu. Obdivuji rychlost vedoucí skupinky, která probíhá svůj poslední
okruh, a říkám si: „ Tak toho již nikdy nedosáhnu!“ Při pátém
průběhu Sletištěm vzorně do sebe hodím jeden kelímek iontového nápoje,
zamávám dcerám a načínám šestý okruh. Zvyšující se počet
předbíhaných potvrzuje správnost mé taktiky, kterou se mně stále
víceméně daří dodržovat. Poučen historií pomalu začínám očekávat
příchod problémů. Třicátý km však probíhám se vzrůstajícím
pozitivem 1:51 a stále v podstatě nevím, že jsem něco běžel. O to však
jsem nervóznější, neboť nevím, z které strany udeří. Proto při
šestém průběhu stadionem opět polykám objem dalšího kelímku s ionty a
vbíhám do předposledního kola. U Zvonečku, v místě jediného mírného
stoupání, které si v každém okruhu náležitě užívám, předbíhám
svého soupeře z kategorie 50 – 59 let, Vláďu Kropáče. Přiznávám,
že se mě zmocňuje euforie, neboť Vláďa Kropáč je lepší běžec než
já a na tratích do 10 – 15 km na něho nemám. Maraton má však svoje
“špecifíka“ a další bod v celkovém hodnocení v Poháru běžců
Kladenska a Rakovnicka je na obzoru. Všem mým hvězdným okamžikům však
ještě nemá být konec. Po dalších dvou km se nevěřícně ohlížím, zda
ten běžec, kterého právě míjím je opravdu Míla Kubát ze Slaného,
který po závodech do 20 km již dávno vyklusává, zatímco já mám cíl
ještě v nedohlednu. To již mám za sebou 35. km s časem o 2:03 lepším,
než stanovil rozpis. Euforie se stupňuje. Nedokáži si vysvětlit, že zatím
se žádná krize nekoná a navíc stále v zásadě nevím, že jsem něco
běžel. Začínám tušit, že by to mohlo vyjít. Zcela povoluji ruční brzdu
a při posledním průběhu stadionem si risknu nezdržovat se pitím. Ještě
stihnu krátké mávnutí Elišce a Šárce a začínám poslední okruh. Mým
krédem je udržet tempo nasazené na 35. km. Na 40. km roste můj náskok
oproti rozpočtu na 3:06, což představuje zrychlení v posledních 5 km
o 12 sekund na km. Poslední 2,2 km do cíle. Tempo z 35. km se mně daří
ještě vystupňovat. Naposled probíhám před hlavní tribunou a při
vbíhání na lehkoatletický ovál slyším Zdeňka Kučeru: „Jirko, vydrž
to!“ Jeden ovál a chybí mně do cíle 100 metrů, které si ještě
dovolím “zasprintovat“ a již vpadám do cíle a náruče Vény Honce,
který mě stabilizuje před pádem. Na svých hodinkách čtu výsledný čas
3:48:59. Plán byl překonán o 3:39 s celkovým vylepšením osobního
rekordu o 8 minut a 56 sekund. Byl to můj pátý a nejsnadnější maraton,
a tak si nejsem jist, zda splním své předsevzetí, „pátý maraton a
dost!“
Svoje pocity sepsal Jiří Fingerhut
František Tůma
Maratón klub Kladno
Je spolek se zaměřením na vytrvalostní běh a pořádání běžeckých
závodů.
Připravujeme
čt 28. září 2023
Neumannova stezka
Kde: Sokolovna, Unhošť
Délka trati: 9,6 Km
Start: 10:00
Informace najdete zde.
so 7. října 2023
Bernard Družecká Osmička
Kde: Sportovní areál SK Družec
Délka trati: 8 Km
Start: 11:00 (děti 9:30)
Informace najdete zde.
út 10. října 2023
Kladenská hodinovka
Kde: Městský stadion Kladno (Sletiště)
Délka trati: 1 hodina
Start: 16:00
Informace najdete zde.
ne 22. října 2023
Jesenický Surovec
Kde: Autokemp Jesenice
Délka trati: 6 km, 21 km
Start: 11:00 (10:00)
Informace najdete zde.