Maratón klub Kladno

logo

Poločas

Publikováno 17. 6. 2013

Možná trochu mnohoznačně působí název mého článku. Nejedná se o dobu, po které fotbalisté či jiní sportovci odcházejí do kabin na lehký odpočinek a občerstvení, nejde ani o polovinu lidského života. Na mysli nemám ani poločas rozpadu nestabilních isotopů. Správná úvaha se nese ve směru poloviny závodů v rámci letošního ročníku Kladensko – Rakovnického poháru.

Jak začít jinač než začátkem. Letošním lednem jsem vkročil do vyšší a vyspělejší kategorie D. Již celý minulý rok jsem se připravoval a zároveň těšil na souboj o čelo našeho minipeletonu s Františkem Tůmou. Celou první polovinu roku byl vždy o krok přede mnou, v druhé jsem panoval já. Jaké však nastalo překvapení, když hned v prvním závodě roku na Kožovce zazářil jako kometa Jarda Mlejnek a nedal nám oběma žádnou šanci. Hůl jsem však nad sebou nelámal a po listopadovém a prosincovém tréninkovém výpadku v důsledku zranění jsem opět důsledně přistoupil ke svému osvědčenému tréninkovému modelu. Po měsíční aplikaci jeden den 20 km a dva dny odpočinku jsem cítil, že moje forma jde nahoru. Přišel však Svatojánský běh, a já se zase Jardovi díval na záda. Přesto jsem si říkal, že trpělivost přináší růže. Navíc jsem v žádném případě nedal dopustit na časem prověřený tréninkový režim 1 + 2, který mně kdysi posvětil i Petr Švanda na základě studia odborné běžecké literatury.

Další měsíc zažitého rituálu a byl tady Teškovský okruh. Porážka od Jardy o cca 15 m ani tak moc nebolela, protože jsem byl na dobré cestě. Navíc jsem byl přesvědčen, že kdyby byl závod o nějakou stovku metrů delší, asi bych i Jardu porazil, protože v posledním kilometru a závěrečném finiši jsem Jardu mocně stahoval.

Dočkal jsem se na Narozeninové pětce. Poprvé jsem v šedesátnících vystoupil na pomyslný nejvyšší stupeň. Tak trochu bohužel jen pomyslný, protože v tomto závodě se pořadí závodníků oficiálně nevyhlašuje…

Blížila se však moje silná disciplína, běh na 2×4 čuňárny, neboli Cross Ořovského. Tady už by to mělo vyjít se vším všudy, říkal jsem si v celém týdnu před závodem. A opravdu to vyšlo. Moje radost byla však podobně jako již tradiční láhev nefiltrovaného Chýňského ležáku trochu zakalená skutečností, že Jardovi Mlejnkovi se obnovilo zranění, které mu nedovolovalo podat plnohodnotný výkon a náš souboj se tak nemohl odehrát pouze na poli naší momentální výkonnosti. Co však hůř, od tohoto závodu se Jarda ztratil někde v propadlišti dějin a dosud marně čekáme na jeho návrat, což mu určitě všichni jeho soupeři přejeme.

Před námi stála chlouba našich sokolíků, Unhošťský maratón. Navzdor všem mým prohlášením o skoncování s maratónskou tratí jako s třídou jsem se rozhodl poměřit se s Frantou Tůmou v jeho parádní disciplíně. Tentokrát však zůstalo pouze u odhodlání, protože týden před maratónem zradila noha i mě. Ve výsledkové listině jsem mohl tak jen sledovat odraz poklesu hmotnosti Slávy Pilíka a jeho vítězství nad Františkem. To zřejmě Slávu povzbudilo a tak i nadále pokračoval v odřezávání svých kilíček. V Novostrašeckém běhu jsem však na něho ještě stačil a připsal jsem si další šestnáctku.

Horší to však bylo již na Soudku. Od rána všechno špatně. Zaspal jsem, vzhledem k časově blízkému okamžiku startu nesnídal a na Stochově neměl čas na rozklusání. Po mém obvyklém dechovém cvičení v rámci předstartovního rituálu jsem na startu a na prvním kilometru použil již můj notoricky známý manévr s flanelkou a teprve posléze začal ukusovat kilometry v již regulérním běžeckém dresu. Všechna fakta však nechť laskavý čtenář nebere jako moje výmluvy – na stále lehkonožejšího diblíka Slávu jsem neměl.

Pro Slávu však Soudek znamenal i tak trochu Pyrhovo vítězství. Dosud neznámý poberta si zřejmě všiml Slávova jeleního běhu a jal se hledat klíč k jeho tajemství ve Slávově nadité běžecké tašce. Náš kamarád tak přišel nejen o veškeré běžecké vybavení, ale i o nepřebernou řadu jeho podpůrných prostředků a medikamentů. Proto se nebylo možné divit, že Sláva nedorazil na následující Memoriál Huberta Šuláka a já jsem tak zaznamenal další šestnáctibodové vítězství.

S novou běžeckou výbavou se však nezlomený Sláva objevil hned na následujícím Kačickém lesním běhu. Že to myslí vážně bylo možné tušit ze třech koupených párů běžeckých bot s odstupňovanou hrubostí desénu nasazovaných podle drsnosti či blátivosti právě nadcházející tratě.

Před Kačickým během jsem si na Slávu docela věřil, zvláště pak vzhledem k závěrečnému stoupání. Sláva však byl opačného názoru a tak po mnou naordinované řízené ztrátě v první polovině závodu jsem ve zmíněném stoupání vůbec nebyl schopen se ke Slávovi přiblížit a porážka dost bolela. Běh lapákem vše jen akcentoval a já jsem pochopil, že je něco špatně.

První věcí, kterou jsem udělal ke zjednání nápravy, bylo prolistování mých běžeckých záznamů. Zjistil jsem, že v posledních měsících poklesl objem mnou naběhaných kilometrů za měsíc z cca 200 na někam ke stovce. Kromě zmíněného systému 1 + 2 jsem se totiž držel Zátopkova pravidla, že v týdnu před závodem je dobré běhat jen poloviční vzdálenosti. No, a protože v dubnu a v květnu jsou závody na týdenním pořádku, kilometráž rapidně klesala. Znovu se mně potvrdila známá pravda, že bez dostatečného objemu naběhaných kilometrů se závodit nedá. Rozhodl jsem se, že při trénincích nebudu tolik tlačit na pilu a pokusím se o systém 2 + 2, tedy dva dny za sebou běžet a dva dny odpočívat. Ze zkušenosti totiž vím, že dva dny po sobě se běžet dá, ale tréninky ob den možné nejsou. Proto ty dva dny odpočinku po dvoudenním tréninkovém minicyklu. Objem půjde nahoru a tréninky by mohly být docela komfortní. To vše ale hodlám vyzkoušet až o prázdninách, v proluce mezi závody.

Mezi tím proběhl se stejným pořadím orientační běh v Žehrovicích a Lišanská sednička. Zde cítím jako vhodné poznamenat, že s konečnou platností vzala za své má proslavená flanelka, kterou jsem zapomněl na startu. Do budoucna ji hodlám suplovat krásným pyžamem, které jsem dostal od Vládi Dlouhého u příležitosti oslav mých narozenin.

Nezapomenutelným zážitkem se pro mě stal václavský Běh přátel piva. Proudy vody jak shora tak valící se po cestách, hluboké bahno … všechno tak krásně popsané Slávou Pilíkem v jeho příspěvku. Proto nemá cenu se o nepřízni počasí v tomto směru dále šířit. Druhé místo a hlavně závěrečný finiš, ve kterém jsem se Slávovi přiblížil na konečných 10 – 20 m dávalo tušit, že misky vah by se zase mohly překlopit v můj prospěch.

Vysoký vrch všechno potvrdil. Již předstartovní vážení, kdy údajně ručička Slávovy váhy se zastavila na mně příznivých 74 Kg, dávalo reálnou šanci. Kromě toho již od rána jsem se cítil velice dobře. Celý den jsem si říkal, že pokud by Fortuna vypsala kursy na pořadí, vsadil bych i 1000 Kč na moje vítězství. Pro mě se tak na neštěstí nestalo a já jsem bral za první místo jen plastovou láhev Chýňského polotmavého ležáku. Kromě toho jsem Frantovi Tůmovi s radostí koupil půllitr plnotučného piva jako odměnu za posunutí Slávy na třetí místo, což pro mě znamenalo zisk tří bodů na pro mě v tomto okamžiku nejnebezpečnějšího soupeře. A protože po sobě nemusel nikdo z nás ani ekologickým způsobem odstraňovat jednu ze značek na stromě, závod ve mně zanechal velice dobré pocity.

Tak trochu přes čáru bych chtěl zmínit náš šestnáctý závod letošní sezóny, Rozkvetlou Kaštánku. Dorazil, nedorazil. Tedy pardon, Sláva Pilík nedorazil a jak jsem se posléze doma dozvěděl z příchozího emajlu, příčinou bylo Slávovo zranění. To mu však nezabránilo, aby mně pogratuloval k výkonu ve Lhotě vedoucímu k prvnímu místu, které bylo okořeněno lahví místní speciality – hořkého bylinného likéru Pytlákovy slzy. V přiložené básni na počest mého vítězství však vyjádřil plné odhodlání poprat se s nepřízní osudu a hned ve Třtici mně to spočítat. Já mám na přípravu tři týdny, a pokud čas a ostatní milé povinnosti spojené s procházkami s Adélkou dovolí, pokusím se zařadit a vyzkoušet i nový, výše zmíněný systém 2 + 2.

Poločas je za námi a lze si jen přát, aby nám všem z kategorie šedesátníků – ale samozřejmě i všem ostatním – sloužilo zdraví. Při pohledu na skupinu D v porovnání s ostatními kategoriemi musí být každému jasné, že naše startovní pole závodníků začíná řídnout. Běhat jen proti času bez soupeřů není to pravé ořechové, které nepřináší tu skutečnou radost z vítězství sám nad sebou a především nad svými běžeckými kamarády. Proto Slávo, Franto, Jardo, držme se a na závodech bavme se!

Jiří Fingerhut


Maratón klub Kladno

Je spolek se zaměřením na vytrvalostní běh a pořádání běžeckých závodů. 

Nabídka sponzorům




Připravujeme

ne 31. března 2024
Testování čipové časomíry - měřený trénink

Kde: Na Cimrmanském, Kladno-Rozdělov
Délka trati: 10 Km
Start: 10:30
Informace zde


so 13. dubna 2024
Jarní kros okolo Dračí studánky

Kde: Malíkovice čp. 1, Agropenzion „U Bartoušků“
Délka trati: 6 Km
Start: 10:00
Informace zde


ne 21. dubna 2024
Cross Rösslera - Ořovského

Kde: Pivovar Dědkův mlýn
Délka trati: 5,5 Km
Start: 10:00
Informace zde


ne 28. dubna 2024
Běh o krušovický soudek

Kde: Stochov u památného dubu sv. Václava
Délka trati: 20 Km
Start: 9:30 hod
Informace zde

© Maratón klub Kladno | Mapa stránek | Napište nám