Maratón klub Kladno

logo

O Krušovický soudek, aneb když počasí nezahřeje

Publikováno 28. 4. 2013

Místo konání: Stochov – Krušovice
Délka běhu: 20 km
Datum konání: 28. dubna 2013 – neděle
Start: 9:36 Stochov – U památného dubu
Startovné: 100 Kč


Suvenýr za závodu: oficiální tričko závodu
Počasí: Start: zataženo, 5°C, vlhkost vzduchu 91%, SZ vítr 14 km/hod
Cíl: zataženo 6°C, vlhkost vzduchu 88%, severozápadní vítr 11 km/hod
Povrch: lesní, polní cesty a silnice asfalt
Převýšení: 288 m
Výsledek: v kategorii 40 – 49: 12 ze 47; celkově: 35 z 269;
Oficiální čas: 1:27:35 min.

Rok se sešel s rokem a již je tu opět poslední dubnová neděle a s ní i můj oblíbený běh O Krušovický soudek :-) Těšil jsem se na setkání s mnoha kamarády nejen z Kladna, ale i ze vzdálenějších koutů naší vlasti :-) Celý rok jsem se poctivě snažil běh propagovat a nakonec k mé radosti jsem zde potkal spoustu lidiček, kterým jsem se o závodu zmínil. Celý týden před závodem bylo pěkné počasí a tak jsem si užíval nejen lázeňské procedury v Teplicích, ale i pohodové pobíhání v lesoparku na Doubravce a také ve středu jeden „vložený“ rychlejší trénink – 5. etapu závodu BěkoDo (Běh kolem Doubravky). Pěkné počasí jsem využil i výstupu na Milešovku a tak jsem byl v sobotu před Soudkem rád, že jsem rád. Kdyby nohy a hýždě mohly mluvit, tak by mě pěkně vynadaly:-) V sobotu večer došlo i na balení věcí do tašky. Tentokrát to pro mě bylo dost náročné nejen proto, že jsem nebyl rozhodnutý, v čem vlastně běžet (předpověď udávala teplotu od 2 do 6°C), ale také tím, že jsem se bál, abych na pokoji v Teplicích něco nezapomněl, tak jako jsem si minulý týden, kdy jsem si těsně před odjezdem na Běh na Mědník vzpomněl, že nemám v tašce běžecké boty :-( Prostě mé zaběhané stereotypy v přípravě na běhy jsou pobytem v „cizím“ prostředí nějak narušeny.

Vstávání v neděli do pošmourného dne nebylo nijak veselé. Když jsem se podíval z okna, tak jsem si řekl: „Alespoň že neprší.“ Hotelovou snídani bych nestíhal a tak jsem si zalil instantní vločkovou kaši vařící vodou, po chvilce do ní nakrájel banán a snídaně byla hotová coby dup. Před sedmou hodinou jsme již byli s Míšou Malou na parkovišti a odjížděli jsme směrem na Stochov. Míša měla v plánu také běžet, dokonce měla připravenou i přihlášku, ale kvůli přetrvávající bolesti nohy to nakonec nechtěla riskovat. Cesta byla klidná, protože v neděli ráno na silnici moc aut není. Na Stochově jsme nejprve zamířili k prezentaci. Přihlášku jsem měl předvyplněnou a tak už zbývalo jen zaplatit startovné a požádat o číslo 45 :-) Míša prohlásila, že mi to jednou přinese smůlu :-( (nevím proč :-)) Hned po příchodu jsem potkal spoustu kamarádů a protože bylo do startu ještě dost času, tak jsem se mnoha z nich, kromě pozdravení i prohodil pár slov. Potěšilo mě, že zde byli i kamarádi, kterých běžecké bloggy pravidelně čtu a se kterými se scházíme v Praze. Hlavně jsem rád viděl Luboše Cipra, který se loni nemohl zúčastnit, ale letos už přijel :-) Vzpomínali jsme na našeho kamaráda Honzu Hanouska, který zrovna běžel v USA ultramaraton Zane Grey a zjišťovali jsme, zda má někdo nějaké zprávy, zda již doběhl a hlavně jak dopadl.

V půl 9 jsem se šel k autu převléknout. Nakonec jsem zvolil tlusté moirové triko, vestu získanou odepnutím rukávů ze šusťákové bundy a na to tílko s číslem. Dokonce i rukavice jsem zase vytáhl. Nazul jsem krosky od Inow-8, a i když většina běžců měla na nohou silničky, tak jsem později svého rozhodnutí nelitoval. Po převléknutí přišlo na řadu protažení těla mírným poklusem a také jsem stihl Míše domluvit „taxi“ do Krušovic. Petra Reichlová byla tak hodná a vzala ji autem – díky:-) Těsně před startem jsme ještě stihli udělat skupinové foto – a ne jedno :-))) už se těším na fotky od mého kamaráda Digiho – ty mají vždy značku vysoké kvality. Poté jsme se domluvili s Davidem Kubátem, že poběžíme pokud možno spolu. Jeho svítivá mikina byla vidět dobře, ale mé tmavé oblečení už moc ne, a protože jsem stále někam odbíhal – pozdravit se s dalšími známými, k poslednímu předstartovnímu „uvolnění“ u stromku atd. tak mě David stále hledal:-)

V 9:36 bylo s menším zpožděním odstartováno. Smečka rychlíků vyrazila, jako když do nich střelí (což vlastně byla pravda, protože zazněl startovní výstřel:-)) S Davidem jsme se na startu nakonec „našli“ a rozběhli jsme to docela slušným tempem kolem 4:30 na km. Chtěl jsem běžet první dva kilometry pomaleji, ale David to je tahoun. I tak se před námi vinul dlouhý proud barevných triček a bund. První kilometry jsem se ještě stíhal zdravit s kamarády, které jsme předbíhali a popisovat Davidovi trať před námi. Po výběhu do Nového Strašecí už jsem tolik elánu neměl. Řeklo by se, že jsem trošku šetřil síly, protože jsem se vždy zařadil za běžce, kterého jsme doběhli a chvíli se tam v závětří „vezl“. Najednou na stromě vidím oranžovou 13 a houknu na Davida: „Už jenom 13“. V té chvíli jsme se dostali mezi běžce, kteří měli zálusk na cílový čas srovnatelný s námi. To jako by Davida nastartovalo a začal se mi krok po kroku vzdalovat. Kouknul jsem na tepák a věděl jsem, že musím zvolnit a držet si své tempo. Při náběhu do terénu jsem si vychutnával blátíčko, ve kterém mé Rocklite zabíraly lépe než na asfaltové silnici. Davida jsem viděl stále 100–150m před sebou. Při výběhu na silnici u Bucku jsem se zbavil rukavic. Hodil jsem je Míše, která tam fotila a patří jí velký dík za „běžeckou část“ mé fotogalerie ze Soudku.

Další náběh do terénu a tahle část trati až k občerstvovačce patří k mé nejoblíbenější. Hodně kořenů, časté změny směru, měkký podklad jehličí a bláta to vše má za následek, že se běžec nemá šanci na trati „nudit“. Byl jsem stále ve střehu, přesto se mi podařilo několikrát uklouznout. Před občerstvovací stanicí jsem přešel do chůze. V klidu vypil Turbo a zapil ho kelímkem vody a poté se znova rozběhl. Přeběh přes silnici a už se začíná blížit Velký Louštín. Před sebou jsem viděl Davida a také Láďu Fantu. V kopci jsem je oba předběhl a David na mě volá: „Ty ses šetřil, že jo?“:-)) Na kopci jsem před sebou zahlédl žluté triko Markéty Hospodarzové a ještě 3 další běžce. Když jsem se blížil k seběhu, tak jsem poznal, že jeden z nich je Vašek Klos. To už mi vrtalo hlavou a podíval jsem se na hodinky. Výsledný čas podle propočtů vypadal někde kolem 1:27–1:28, což by byl můj nejrychlejší Soudek. Seběh byl ještě krutější než loni. Velkou zásluhu na tom měly díry od kopyt koní. Bál jsem se to pustit a běžet po špičkách v předklonu to se opravdu nedalo:-( V jednu chvíli jsem k pádu neměl daleko. Noha mi zapadla do díry po kopytu, a já „kopyto starý bláznivý“ to jen tak-tak vybalancoval a nespadl na hubu.

Asi 800m před cílem jsem ještě slyšel za sebou výkřik: „Makej“. Nevím, zda to volal David, který se ke mně mílovými kroky přibližoval, či někdo jiný. Doběh jsem si užíval, i když to asi na tváři, zkřivené námahou, nebylo poznat. Každoročně diváci před cílem hlasitě povzbuzují a to je balzám na unavené nohy. V cíli jsem hned pogratuloval Markétě, kterou jsem nedoběhl a Davidovi, který přiběhl v závěsu za mnou. Nebýt jeho rychleji rozběhnutého začátku, tak bych tak pěkný výsledek nezaběhl. Díky Davide:-) V cíli jsem chtěl vyměnit číslo za tričko, ale bylo mi řečeno, že stejně jako loni členové MK Kladno dostanou trička s malým zpožděním. Tak jsem si došel do autobusu pro čepici, oblékl si bundu a šel se s Davidem vyklusat. Přitom jsme povzbuzovali dobíhající závodníky.

Po vysprchování jsem se těšil na pivo. Přes chladné počasí se utvořila během chvíle u stánku na pivo dlouhatánská fronta. „After party“ byla skvělá, jedlo se, pilo se, zpívalo se a někteří i tancovali :-) Atmosféra, která zahřála na duši, když už tělu byla zima. I toto je jeden z důvodů, proč mám tento závod rád :-) Vyhlášení výsledků se poněkud posunulo, ale nakonec to asi nikomu až tak nevadilo (snad jedině těm, co byli na bedně a odjeli domů dříve). Můj kamarád Pavel Zámostný byl vyhlášen jako 3000 běžec v historii tohoto běhu a dostal karton plechovkových piv, o která, se ve vlaku, jak jsem se později dozvěděl, rád podělil :-) Poslední výzva která před námi stála, zda bus stihne dojet na nádraží ve Stochově včas, aby Míša stihla vlak do Prahy a následně dále do Brna. I to se podařilo a mě už čekala jen cesta zpět do Teplic. Protože se odpoledne oteplilo a v Teplicích dokonce svítilo sluníčko, tak jsem ještě stihl regenerační 6 km běh na Doubravce. Poté už jen protahování a odpočinek při hokeji. Naši bohužel zápas s Ruskem prohráli 2:1.

Co říci na závěr? Bavil jsem se s Vaškem Čížkem. Měl radost z nárůstu počtu běžců, ale vrásky na čele mu dělá nezájem sponzorů. Můj osobní názor je, že i při zvýšení startovného by, u tak pěkného závodu s výbornou organizací a dobrým zázemím pro běžce, jako je Běh o Krušovický soudek, k velkému odlivu běžců nedošlo. Už se těším na příští ročník:-)

Petr Švanda


Maratón klub Kladno

Je spolek se zaměřením na vytrvalostní běh a pořádání běžeckých závodů. 

Nabídka sponzorům


Anketa

Který den je nejlepší pro konání běžeckých závodů?
sobota (77 %)
graf
neděle (11.3 %)
graf
všední den (11.7 %)
graf

Připravujeme

ne 27. srpna 2017
Rakovnická 15

Kde: Rakovník – Zimní stadion
Délka trati: 15 Km
Start: 10:30
Informace zde


so 9. září 2017
Kladenský maratón

Kde: Městský stadion Kladno (Sletiště)
Délka trati: 42,195 Km
Start: 10:00
Informace zde

© Maratón klub Kladno | Mapa stránek | Napište nám