Maratón klub Kladno

logo

Absorbátor

Publikováno 7. 6. 2011

Závodníci stojí již několik dlouhých minut připraveni vyrazit a poprat se s třemi okruhy náročného krosu ve Václavech. Pořadatelé jako vždy nezapomněli pořádně zatopit a tak většině zúčastněných již vlhnou trička, aniž by udělali první rychlejší krok. Všichni v duchu spílají čerstvému lehce sklerotickému šedesátníkovi Pavlu Břízovi, který si ve svém automobilu zapomněl nezbytné propriety, bez nichž nemůže být pořadateli vpuštěn na trať.

V tom již se Pavel v mírném poklusu objevuje s předpisově nasazeným absorbátorem oxidu uhličitého. Přesně tak jak to nařizuje výnos 24707/2025 Světového výboru pro životní prostředí (WEC). Je platný pro každého sportovce, který spotřebovává více než 25 ml kyslíku na kilogram hmotnosti za minutu a produkující ekvivalentní množství skleníkového plynu, který má vliv na oteplování planety.

Píše se rok 2036 a právě byl odstartován nový ročník Běhu přátel piva ve Václavech. Běžci si postupně zvykají na úvodní stoupání. Po kilometrovém výběhu opouštějí poslední václavská stavení a dostávají se do otevřeného terénu na sluncem vyprahlou mírně zvlněnou cestu vedoucí po úbočí skalnatého masívu. Starší závodníci se stále ještě fungující dlouhodobou pamětí si vybavují, jak před mnoha lety zde probíhali chladivým lesním porostem, který vzal za své v rámci snižování deficitu státního rozpočtu. Dnes musí být obezřetní, aby se bez úhony dostali přes několik sesuvů půdy, které v důsledku půdní eroze lesy nezpevněného terénu dosáhly až na místní komunikaci.

Nejrychlejší nejmladší běžci poprvé sbíhají z úbočí kopce směrem k asfaltové silnici, když je zasáhne větrným poryvem zvířená spraš z okolních vyprahlých polí. Část z nich, využívající moderní typ absorbátorů oxidu uhličitého chránící současně oči, bez zpomalení pokračují v rozběhnutém závodu. Ostatní jsou nuceni zpomalit a téměř po hmatu hledat vyjeté koleje na polní cestě. Soňa Rybáčková je ráda, že již v raném mládí si vypěstovala zvyk běhat se slunečními brýlemi a tak se jí daří předběhnout několik před ní v prašném oblaku tápajících soupeřů. Mladí běžci, kteří nezažili půvab běhu v zalesněné krajině s vdechy a výdechy „ na ostro“ vše považují za samozřejmost a s absorbátory pracujícími na plný výkon se ženou do konce prvního okruhu. Zde, v místě občerstvení, nastává pravý mumraj. Absorbátory zvyšují nároky na oběhové a dýchací systémy a tak po třech kilometrech nastává vhodný okamžik pro doplnění tekutin. Pro tento úkon je však nutné sejmout absorbátor pozřít tekutinu, nasadit absorbátor a pokračovat v běhu. Zmíněnou operaci povolil WEC teprve před krátkou dobou, dříve neexistovalo, aby závodník spotřebovávající momentálně více než 25 ml kyslíku / kg min si mohl na stanovených deset vteřin sejmout absorbční přístroj. Mezinárodní sportovní federace (ISF) tento ústupek vymohla na WEC teprve v nedávné době. Na druhou stranu se však musela zavázat k přísné kontrole dodržování povolené výjimky. Proto byl každému sportovci do dýchací trubice voperován mikrosenzor měřící při vdechu a výdechu průtok kyslíku. Z rozdílu obou hodnot se stanoví objem okamžité spotřeby kyslíku a dále z platné osobní hmotnosti závodníka, kterou je každý jedinec jednou za měsíc povinen aktualizovat, se vypočte okamžitá spotřeba kyslíku v ml / kg min, která se pomocí mikročipu přenáší do centrálního počítače lidstva ( CCP ). V případě registrace překročení limitu je hříšník okamžitě kontaktován a penalizován. Po třetím případném prohřešku v jednom roce následuje celoroční zákaz startů v závodech. Tolik tedy na vysvětlenou zmíněného chaosu při průběhu občerstvovací stanicí.

Absorbátor sejmout, napít, absorbátor nasadit a běžet, absorbátor sejmout, napít, absorbátor nasadit a běžet … činnost provázející celé startovní pole při průběhu občerstvením. A aby to vše nebylo tak jednoduché, někteří movitější běžci si mohli dovolit přepych výměny poměrně drahé vložky do absorbátoru. V následujících metrech bylo jejich dýchání vždy lehčí, neboť se snížil odpor při vydechování přes již částečně využitou absorbční látku přístroje. To však bylo trnem v oku běžcům, kteří si z finančních důvodů tuto operaci nemohli dovolit a byli tak částečně v porovnání se svými bohatšími soupeři hendikepováni. ISF však i na tuto skutečnost pamatovala a pro zmírnění rozdílů povolila jen jedno „přezouvání“ na každých deset započatých kilometrů. Jako každý správný zákon i tento vykazoval výjimky. Jedna z nich byla stanovena pro lidi žijící významnou část života ve vysokohorských podmínkách se sníženým obsahem kyslíku. Ti byli osvobozeni od používání absorbátoru při jakékoliv spotřebě kyslíku. No a prostě v minulém volebním období byli ve Světovém senátu (WS) poměrně významně zastoupeni vysloužilí piloti a stewardi, podařilo se jim prosadit výjimku i pro ně. Tak se mohlo stát, že stařičký Metod Fikes probíhal občerstvovací stanicí mezi s přístroji o závod manipulujícími soupeři „na ostro“ bez absorbátoru s vítězoslavným úsměvem od ucha k uchu. To se samozřejmě neslo v duchu uštěpačných poznámek většiny přihlížejících. Uvedenou anomálii nesl těžce především „mladý“ Tomáš Ben Pucholt, na něhož se jakožto na pozemní letecký personál výjimka nevztahovala. Díky tomu se však při práci s absorbátorem vypracoval k takové dokonalosti, že v povolených deseti vteřinách dokázal celý trojboj spočívající v doplnění tekutin, výměně vložky a ještě si dokázal někde poblíž Metoda pořádně odplivnout.

Monotónní klapání uzávěrů doprovázející výměnu vložek do absorbátorů bylo náhle přerušeno ostrým zvukem signalizátoru doby výměny vložky. Zraky všech se upřely na nešťastníka, který překročil povolenou dobu výměny. Pod ním byla na všech čtyřech Lucka Růžková a horečně hledala vložku do absorbátoru, která vypadla z rukou při výměně jejímu synovi Pavlovi a která se zakutálela někam do trávy. Na neštěstí vše nestačila dokončit v požadovaném rozmezí deseti vteřin a tak Lucka již zřejmě přemýšlela, o kolik se ztenčí jejich rodinný rozpočet na další měsíc. Sama s tím měla bohaté zkušenosti, neboť zrovna teď se nacházela ve „výkonu trestu“ a její návrat na běžeckou dráhu se chystal až na srpnový Rozdělovský čtvrtmaratón.

Mezi tím se startovním polem přehnal Jarda Bohdal. I přes jeho pokročilý věk se dokázal s absorbátorem dobře sžít a stále ukazoval záda i mnoha mladším závodníkům. Jardova výkonnost nebyla dána jen jeho mimořádnými běžeckými dispozicemi, ale i bohatými zkušenostmi s používáním absorbátoru i při jeho profesní činnosti. Již před několika lety bylo změřeno, že houslista hrající v tempu presto prestissimo spotřebovává rovněž nadlimitní množství kyslíku a tudíž i v zaměstnání musel Jarda ze zákona absorbátor používat. Jarda v zásadě v žádném závodě „nepřezouval“ a někteří spoluběžci tvrdili, že Jarda s absorbátorem běhá ještě lépe než bez něho.

Opakem byl Miloš Kmuníček. Na absorbátor si nikdy nezvykl a stále patřil k ortodoxním bojovníkům za jeho zrušení. Když byla zákonem rozpuštěna jeho Organizace na očistu běhů mimo dráhu, rozhodl se jít jinou cestou. Vzpomněl si na svou dávnou chemickou minulost a vyvinul pro potřeby své a svého nejbližšího okolí absorbátor dvoucestný, který při vdechu vyvíjel kyslík a při výdechu jímal oxid uhličitý. Miloš byl natolik zručný, že dokázal modifikovat stávající jednocestné absorbátory na dvoucestné a s úspěchem je používat při závodech. Celá věc by asi zůstala navždy pod pokličkou, kdyby Miloš svůj patent používal s rozumem. Když však jako sedmdesátník začal hravě porážet čerstvé čtyřicátníky, celá záležitost se provalila a následoval desetiletý distanc. V současné době má však Miloš už většinu trestu za sebou a tak již se těší, jak v kategorii osmdesátníku zase dobude běžecký svět.

Celý letošní ročník Běhu přátel piva proběhl v poklidné atmosféře. Vzrušení vyvolala až diskvalifikace dvou vynikajících sourozenců, stabilních vítězů nejmladších mužských a ženských kategorií. Při závěrečné kontrole vložek do absorbátorů se přišlo na skutečnost, že uvedení závodníci provedli dvojnásobnou výměnu, na což při délce trati 9700 m, tedy méně než 10 km, neměli nárok. Nepomohla ani argumentace jejich otce, že v zatáčkách běželi vnější oblouky a tedy že celkově urazili více než deset kilometrů. V letošním Běhu přátel piva významných úspěchů dosáhli běžci Maratón klubu Kladno. K zajímavé situaci došlo v kategorii sedmdesátníků, kde v mrtvém závodě byli společně za vítěze vyhlášeni Pepa Beránek a Míra Urbanec, třetí místo obsadil Zdeněk Kučera. Všichni tři ve skrytu duše určitě blahořečili letošnímu mimořádnému výskytu mandelinky bramborové, což natolik zaměstnalo postřikem jejich oddílového kolegu Vénu Klose, že se mu včas nepodařilo dorazit na start závodu i přes zmíněné zdržení způsobené zapomnětlivostí Pavla Břízy. Oceněn byl i nejstarší závodník, čestný president Maratón klubu Kladno František Tůma, který od pořadatelů obdržel jeden z vystavených veteránských dopravních prostředků, motocykl Jawa 20. Nevím, jestli to byl opravdu nezištný dar, či jestli chtěli pořadatelé Františkovi něco naznačit v podobném smyslu jako loni Jirkovi Fingerhutovi, který tehdy jako nejstarší účastník dostal kostkované bačkory a fajfku, čímž bylo zamýšleného dosaženo.

Po skončeném běhu většina závodníků relaxovala pohodlně rozložena na přilehlém trávníku s již sejmutými absorpčními přístroji. Větší pozornost budil snad jen jeden určitě téměř stoletý běžec se stále nasazeným absorbátorem. Pořadatelé nevěděli, jestli se tomuto muži snad neudělalo nevolno a tak mu chtěli pomoci se sejmutím přístroje. Ten je však poměrně razantní gestikulací odehnal. Z pod jeho absorbátoru se ozývalo nesouvislé mumlání, z něhož se dalo porozumět pouze nic neříkajícím fragmentům – nezaseju – prodám krávu – tohle nemám zapotřebí!

Po závěrečné dekoraci se běžci pozvolna začali rozcházet ke svým automobilům. Nutno podotknout, že – zvláště ti starší – opravdu pomalu, neboť se oprávněně obávali, aby již v důsledku snížené adaptability organismu nedošlo k nečekanému zvýšení spotřeby kyslíku. A nemaje již v této chvíli nasazené absorbátory oxidu uhličitého, vše by bylo spojeno s vysláním nežádoucího signálu do CCP.

„Tak zase jsme pro tu globální přírodu něco udělali,“ mumlal si pod plnovous Petr Švanda při nasedání do svého automobilu. „Zase jsme vystavili červenou kartu globálnímu oteplování.“ Jen si Petr nebyl jistý, jestli většina přítomných je podobného názoru a zda si někteří z nich dokonce nemyslí, že naše počínání je irelevantní a že sledujeme falešnou stopu.

Jiří Fingerhut


Maratón klub Kladno

Je spolek se zaměřením na vytrvalostní běh a pořádání běžeckých závodů. 

Nabídka sponzorům


Anketa

Který den je nejlepší pro konání běžeckých závodů?
sobota (77 %)
graf
neděle (11.3 %)
graf
všední den (11.7 %)
graf

Připravujeme

ne 27. srpna 2017
Rakovnická 15

Kde: Rakovník – Zimní stadion
Délka trati: 15 Km
Start: 10:30
Informace zde


so 9. září 2017
Kladenský maratón

Kde: Městský stadion Kladno (Sletiště)
Délka trati: 42,195 Km
Start: 10:00
Informace zde

© Maratón klub Kladno | Mapa stránek | Napište nám