Maratón klub Kladno

logo

První maratón

Publikováno 19. 9. 2010
První maratón – je třeba k tomu něco dodávat? Pro ty, kteří mají odběháno mnoho sezón a desítky maratónů, ale i pro ty, kteří si zkusili maratón zaběhnout jen jedenkrát v životě má asi slovní spojení „první maratón“ nádech mírného rozechvění, nejistoty a možná, že i obavy či strachu z neznámého.

Na tuhle trať musí mít člověk nejen natrénováno, ale musí být také psychicky odolný, protože na trati závodu se může přihodit spousta drobných nepříjemností od špatného došlápnutí, přes žaludeční problémy až po různé křeče a nedej bože třeba svalové zranění, kvůli kterým jde v tu chvíli všechna dřina z přípravy a očekávání dobrého výsledku „do kytiček“.

O účasti na Kladenském maratónu jsem se začal vážně rozhodovat začátkem června. Chtěl jsem zaběhnout jeden maratón letos, v roce kdy se slaví 2500 výročí od legendárního běhu do Marathonu (490BC – 2010AD). Říkal jsem si, že 3 letní měsíce budou na přípravu ideální, protože jsem zvyklý dělat více sportů a in-line brusle, kolo nebo jen turistika budou vhodným doplňkem k naběhaným kilometrům. Důvodů proč jsem se rozhodl běžet zrovna Kladenský maratón a ne nějaký jiný Bylo více. Zaprvé Kladno je blízko Slaného a závod se běží v pro mě známém prostředí, za druhé závod je složen z osmi pětikilometrových koleček, a jak prohlásil Láda Tlustý: „Běžíš jen 5 km kolem šatny“. A za třetí, a to v neposlední řadě, na Kladně je spousta známých lidí mezi pořadateli i běžci a tím je vytvořená taková domácí atmosféra závodu, která je pro mě na takovýto běh důležitá.

Teoretická příprava začala přibližně měsíc před dnem D. Pročítal jsem na internetu dostupné materiály o přípravě, o stravě před závodem i během něho, ale také o strategii jak vlastní závod běžet. Nejvíce jsem „brouzdal“ a nasával rozumy na stránkách Běžecké školy Miloše Škorpila a na Runner`s world, kde jsem objevil článek Boba Coopra „Learn How To Run Your Best Marathon Ever“, který jsem si četl stále dokola a vštěpoval si základní myšlenky strategie, jak jsem si ji soukromně nazval: „Uběhnout maratón s úsměvem a bez nehody“. Poslední týden jsem dokonce vyzkoušel Saltinovu sacharidovou superkompenzační dietu. Čím víc se den závodu se blížil, tím více jsem byl na pochybách, zda jsem pro úspěšné dokončení závodu udělal vše a byl jsem docela nervózní. V pátek večer jsem si připravil a zabalil do tašky vše potřebné na závod. V sobotu ráno jsem vstal v 6 hodin a po obligátní před-závodní snídani – miska vločkové kaše s medem a banánem jsem ještě zalezl na hodinku do postele. Když jsem se v půl 8 donutil vstát a podíval se na teploměr, tak mě docela zamrazilo. Bylo jen 7 stupňů, což je pro mě, člověka stále zimomřivého, dost málo. :o) Doufal jsem, že sluníčko, vykukující mezi mraky, vzduch do 10:00 (čas startu) trochu ohřeje. Po půl 9 už jsem si vyzvedával v Kladně na Sletišti číslo s čipem, pozdravil jsem známé u prezentace, nechal si od Dana Orálka podepsat článek v časopisu „Běhej.com“ a šel se v klidu převléknout. Nakonec jsem zvolil tenké moirové triko s dlouhým rukávem a navrch rozlišovací tílko. K číslu jsem si připíchl „tahák od Miloše“ s mezičasy na 5, 10, 15, 20, 25, 30, 35 a 42,195 km, který jsem dostal na nějakém závodě ve startovním balíčku. Tuším, že to bylo na štafetě PIM. Následovalo kraťoučké rozhýbání. Na láhev s ionťákem jsem si izolepou přilepil dva energetické gely, dózičky Turbosnacku a MagnesiumLive. Vypadalo to docela komicky, když jsem si ji donesl na stolek, kde měli závodníci vlastní občerstvení. Do startu jsem se procházel po stadionu a pozdravil se známými běžci či pořadateli z MKK. 15 minut před startem už jen krátké proběhnutí, které jsem absolvoval se Soňou Rybáčkovou a hurá na start.

Po startu se závod rozbíhal na atletickém oválu a tak jsem v poklidu absolvoval 2 kolečka v docela velké skupině běžců v druhé polovině startovního pole. Hlídal jsem si tepovku, aby se nedostala výš než na 140 tepů za minutu. Po dvou kilometrech se kolem mě prohnalo snad 30 závodníků. Soňa s Luckou a Pavlem zmizeli někde daleko vepředu, což bylo logické, když jejich cílem byl čas 3:30. I když jsem měl zpočátku pochybnosti o nastoleném tempu, tak jsem se snažil držet nastudovaných rad – začátek pomaleji a pravidelné tempo. Ve druhém kole jsem doběhl Ditu Strachtovou z Traged teamu a společně jsme běželi dalších 20 km pravidelným tempem okolo 26 minut na 5 km. Tempo jsem si kontroloval podle „taháku“ na čísle :o) Na 10 a 20 km jsem doplnil energii gelem a od začátku závodu jsem poctivě každých 5 km pil ionťák a také vodu. Gely jsem si „zpříjemnil“ kouskem banánu, pomeranče či hrstí hrozinek. Na metě půl maratónu jsme byli přesně za 1:50 hod. Tepová frekvence se stále držela kolem 146 – 150 tepů/min. V šestém kole jsem začal pomalu zrychlovat a také předbíhat běžce, kteří mi se mi vzdálili na 2 km :o) Teprve v sedmém kole jsem se začal cítit jako při závodě. Cítil jsem, že mohu přidat, že nohy běží a s dechem nejsou vůbec žádné problémy. Tepovka se přehoupla do Power zone a již nešla pod 153. Posledních 6 km jsem už běžel naplno. Při náběhu do posledního kola jsem měl dokonce sílu reagovat úsměvem na žertování Zdeňka Kučery o tom, že bych mohl sbírat plastové kelímky po trati, což bylo jako reakce na fakt, že jsem po dopití občerstvení hodil kelímek do přeplněného odpadového koše :o) Dobíhal jsem jednoho závodníka za druhým a opravdu to byl naprosto nepoznaný zážitek z běhu (The best feeling in all of running). Byl jsem jako v transu a přesto že se mi celou dobu závodu linula do uší má oblíbená muzika, tak poslední kilometry jsem cítil tlukot svého srdce a přepadala mě euforie, že doběhnu první maratón v pohodě a ještě k tomu v čase, v který bych nedoufal ani ve snu. Cílových 500m na dráze už byla úleva pro nohy unavené z asfaltu a po proběhnutí cílovou branou jsem byl opravdu šťastný. Došel jsem vrátit čip (paní v úschovně byla tak hodná, že mi ho od čísla odstřihla a číslo mi zůstalo na památku). Vyzvedl jsem si tašku z úschovny, převlékl se a přezul si boty. Po vysprchování následoval Regener, pak páreček a kafíčko :o) Počkal jsem na vyhlášení výsledků a poté už následovala cesta autem domů. Vynikající nálada ze závodu mi vydržela po celý zbytek dne.

Nezbývá nic než poděkovat pořadatelům za perfektní organizaci celé akce a těšit se, že příští ročník – jubilejní desátý bude stejně pěkný a podařený jako ten letošní.

A ještě něco málo statistiky:
8 kol po 5km – v 26:27; 26:24; 25:48; 26:04; 26:14; 25:21; 25:01; 23:39 min.
Pobyt v jednotlivých zónách: Health zone (do 142 tepů) 13%; Fitness zone (do 153 tepů) 56%; Power zone 31% z celkového času závodu.
Místo konání: Kladno
Délka běhu: 42,195m
Datum konání: 18. září 2010 – sobota
Start: 10:00 Městský atletický stadion Sletiště Kladno
Startovné: 400 Kč
Suvenýr za závodu: medaile, číslo, tričko
Počasí: polojasno, 15–18°C, vlhkost vzduchu 51%, jihozápadní vítr 11 km/hod.
Povrch: lesní a asfaltové cesty (45%/55%)
Převýšení: 9 m
Výsledek: celkově: 82 ze 194 (doběhlo 188)
v kategorii B – Muži 40–49 let: 26 ze 48 (doběhlo 46)
Oficiální čas: 3:35:10 min.

Petr Švanda


Maratón klub Kladno

Je spolek se zaměřením na vytrvalostní běh a pořádání běžeckých závodů. 

Nabídka sponzorům


Anketa

Který den je nejlepší pro konání běžeckých závodů?
sobota (77.1 %)
graf
neděle (11.2 %)
graf
všední den (11.7 %)
graf

Připravujeme

ne 27. srpna 2017
Rakovnická 15

Kde: Rakovník – Zimní stadion
Délka trati: 15 Km
Start: 10:30
Informace zde


so 9. září 2017
Kladenský maratón

Kde: Městský stadion Kladno (Sletiště)
Délka trati: 42,195 Km
Start: 10:00
Informace zde

© Maratón klub Kladno | Mapa stránek | Napište nám